/Aleně K./
Až všechny stíny v lásky plamenech se rozpustí,
led pólů až v lidských dlaních roztaje,
egocentrismu klam až zhyne v ducha propastích,
ničemnost lží a polopravd až svoji třídně pletichářskou roli dohraje,
kam potom se státníky, kam s hrdiny a nositeli řádů,
a kam s loajální drůbeží, co věří na osud a na svou vládu?


/Aleně H./
Až zjistíme, že Bohu ani sami sobě neutečem,
lacinou hadí kůži až ze svých citů svlečem,
emancí světla všech hvězd až uvidíme svá těla i duše zazářit,
na světle i v temnotách budeme umět nad života štěstím bdít,
kroky všech-ať po zemi, přes propasti pekel, či oceány blaha jdou-
až tam kam svojí láskou míří všechny přivedou.


xxxx
Má nejmilejší, nejdražší a nadevšecko líbezná, 
I nejkrásnější víla by zbledla spatřit jak jsi kouzelná,
Lásko moje v očích Tvých všech hvězd se třpytí nejzářnější jas,
Usmívej se, slunce zastaví se, pohlaď mě a zastaví se čas,
jenom Tebe- žádnou jinou- nikdy nechci milovat, 
I Ty, když mě budeš ráda míti, nebudeš mít čeho litovat.

Tebe mně a mne zas Tobě nebes přízeň přisoudila nám,
děkuji Ti Bože, že Tvou lásku i v té svojí poznávám.