/Evě Ch./
Energií lesů a trav vítězí světlo nad námi,
voláme vládu tmy
i tam, kde dobýváme vesmír s hvězdami;
člověk, i když víc než-li sám Bůh ví,
klanět se bude svému stínu
a zalykat se ďábla vzýváním.


/Marii M./
milostí andělskou písně tak krásné, že už je nikdo nezazpívá
a slova tak čistá, že nikdo je povědět neumí,
rozezvučí všemi sférami věčnosti láska živá,
usmívá-li se radost má slzami;
štěkotem psů bylo by všechno, co má svůj hlas,
když věčnost se do času rozední
a plamenem života vzplane všech zdání hráz.


/Evě R./
V paprsku hřejivém, 
který pad na mě z té nejkrásnější hvězdy na nebi
je zakleta má láska.
A ve všem tom nesmírném,
v čem po radosti lidé touží na zemi,
mě její kouzlo laská.


/Yvoně H./
Ze světla lásky milosti
nejúžasnější krása křehkosti
mocí je nad všecky mocnosti
a štěstí tvoří z bolesti
zemi, když k nebi přiblíží
vzletem touhy, která netíží
tep srdce ani dech
v zbytečných světa starostech.