/Evě Ch./
Entropie vesmír a všechny hvězdy stihající,
vládne jen nad stíny, jež neshořely v plamenech,
i kámen pod slzami deště bdící
čeká na lásku, která dala by mu cit a dech;
kouzlo všech hvězdných nocí a křehká krása světlušek,
a vše, co nebolí a vše, co všemu byl by lék.


/Ivě J./
I nejkrásnější lásky sen, když sníme,
v samotě jen do tmy se zas probudíme,
V obětí našem ale, když z milosti Tvé láskyplné
můj sen se sladce naplní
Už navždy zůstane v mém srdci Tvoje zobrazené
v nebesky čistých barvách věčnosti svítání,
Šeptat Ti bude vítr moje slova lásky
v pohybu listí na stromech,
Konečky prstů hvězdným třpytem rozjiskřím Tvé vlásky
a spolu s Tebou zrychlovat či tajit budu dech;
A tak jako všichni, co se skrze sebe celou krásou světa milují 
i my budeme všemu
k životu a lásce stvořenému 
světla nadějí.



/Aleně H./
Alespoň na chviličku vzkřísit 
všechny lidské duše povadlé smutkem a prázdnotou,
Lstivou sveřepost zkrotit
všech vládců, co ze stínů noci a pýchy hrozí nám temnotou;
Eunuchů ducha dědici
s rachitickým paragrafem na štítě,
Ničemové, co touží po všech činů i slov kastraci,
všichni ti na lidské naději, pokoře, radosti odporní parazité
Kam se podějí se svými plány
na to jak poroučet lidem a stromům a hvězdám
Až Bůh na lidských tělech zacelí strachu a sobectví rány,
a lidská srdce s odvahou k oběti se lásky otevřou cestám?