Iboga

Iboga je rostlina rostoucí v Gabunu v střední Africe a jediný důvod proč se tu o ní zmiňuji je, že z jejího kořene lze extrahovat psychotropní látku zvanou Ibogain, považovanou za jednu z nejsilnějších pro rozšiřování lidského vědomí (bohužel také nejdražší a nejméně dostupnou).

Ibogain je alkaloid extrahovaný z kůry kořene Tabernanthe Iboga. Tato rostlina roste ve střední Africe. Domorodými kmeny je Iboga používána již od nepaměti pro rituální účely. Začátkem století se ibogain prodával jako lék ve formě tablet pod obchodním názvem Lambarene. Byl indikován jako stimulant, proti depresi, chřipce…

V padesátých letech s ibogainem experimentovala CIA, přičemž objevila mimořádnou schopnost tohoto alkaloidu odrušovat závislost na drogách. Pochopitelně si to nechala pro sebe. Veřejnosti se tato informace dostala teprve přičiněním Howarda Lotsova v šedesátých letech. Sám se osvobodil od závislosti na tvrdých drogách na dobu tří a půl let jen po jedné terapeutické dávce a poté se vyléčil úplně. Do dnešního dne se snaží o zavedení ibogainu do léčebných programů. V Americe ibogain nestojí stranou v zájmu ani ve vědeckých kruzích, o čemž svědčí dvoudenní konference věnovaná pouze terapeutickým účinkům Ibogainu, pořádaná New York Medical College (NYU). Je neobvyklé, že taková konference je věnována pouze jednomu alkaloidu a tak prestižní organizaci. Ze sborníku je patrné, že se vědci věnovali výzkumu ibogainu přinejmenším celá devadesátá léta.

Co se týče biochemického působení, Ibogain se jeví jakoby “projektován” na

ODRUŠENÍ ZÁVISLOSTI NA NÁVYKOVÝCH LÁTKÁCH. Jednorázové požití terapeutické dávky ibogainu je schopno odbourat potřebu heroinu a kokainu na dobu šesti měsíců- v průměru! U některých lidí navždy. Obdobně to funguje s alkoholem a s cigaretami. Ibogain však nejen urovnává drogami pozměněné neuroreceptory, ale též poskytuje náhled na důvody a mechanismy, které člověka vedly k drogám a možnost to vše odstranit.

IBOGAIN MUŽE MÍT VÝZNAM I PRO ZDRAVÉ “NORMÁLNÍ” LIDI :

navozuje stav,který by se dal charakterizovat jako LUCIDNÍ SNĚNÍ VE STAVU PLNÉ BDĚLOSTI. Do vědomí se promítá primárně rychlý sled obrazového materiálu, často z vlastního života a to hlavně takový, který má vztah k ČIŠTĚNÍ

EMOCIONÁLNÍHO OBSAHU. Vize bývají plastické a barevné.

Lidé kteří ibogainovou zkušeností prošli uvádějí, že potlačené vzpomínky a traumata které se při tom uvolňují, vnitřně nevyřešené záležitosti a příčiny neuspokojivých pocitů jsou odbourávány jeden po druhém, obyčejně v tak extrémní rychlosti, že v té chvíli jejich vědomá analýza je nemožná. Teprve v průběhu dalších dnů se člověk rozpomíná na vize, které si nestihl zapamatovat, na jejich význam a souvislosti. Uvádějí, že prošli mentální nebo spirituální transformací, srovnatelnou s deseti lety psychoterapie, nebo s požitím séra pravdy.

Toto je velmi důležitý odlišující prvek od ostatních psychoaktivních látek. Ostatní  známé látky zdaleka nejsou schopny způsobit takovou vnitřní změnu, přinejmenším ne po jednorázovém požití. Známý vědec Claudio Naranjo jako první vyzdvyhl psychoterapeutický potenciál ibogainu, třeba v odstraňování traumat.

Nejoblíbenější “pracovní náplní” ibogainu je konfrontování člověka s nedostatky jeho vlastního ega a jejich následné řešení, jemným ale konstruktivním způsobem.

Je tudíž ideální pro lidi, kteří nejsou spokojeni s některými svými povahovými rysy. Dává jim svobodu volby jakým být člověkem.

Po fázi vizí nastává fáze otázek a odpovědí. Člověk dostává okamžitě kompletní a ucelenou odpověď na jakoukoliv otázku mu příjde na mysl, buď vizuálně, auditivně nebo prožitkově.

Důležitost ibogainu je ale v jeho dlouhodobém vlivu. Ještě dlouho po sezení člověk zjištˇuje, že jeho prožívání života je harmoničtější a že se tělesně cítí mladší a silnější.

Běžná cena ve světě za ibogainové sezení se pohybuje kolem USD 2000,-. Na klinikách v Karibiku (S.Kitts a Panama) je to 10.000,- až 20.000,- USD.

Zážitky dvou lidí, co si to dali a přežili...

#1

Vliv ibogy jsem cítila již po požití testovací dávky, jakmile jsem si lehla ihned jsem měla pocit, že by nebyl problém opustit tělo.

Proto jsem, poté co jsme dostali hlavní dávku, očekávala trochu s obavami co se mnou iboga udělá. Bála jsem se, že průběh nebudu moci řídit, tak jak potřebuji, abych dostala odpovědi na otázky, týkající se problémů, které jsem si chtěla vyřešit. Počátek ale probíhal celkem pozvolně. Dostavily se různé obrazy, krásné, barevné, létala jsem vesmírem, viděla z velké dálky planetu Zemi, pak jsem se zase přiblížila a prohlížela si různé kontinenty a pod.

Jako významný musím vyčlenit zážitek, kdy jsem spadla z vysoké skály a zabila se. Viděla jsem své tělo z velké výšky, vzápětí hned hrob, vše probíhalo strašně rychle a pak jsem letěla tunelem na jehož konci bylo světlo a já se moc těšila, že konečně uvidím jak to “tam” vypadá. Byla jsem pojednou ve velkém prostoru, kde bylo nepopsatelně krásné zářivé světlo, bylo tam teplo, ale zvláštně nepopsatelně příjemné. Celý prostor byl prostoupen i nádherným příjemným zvukem, nevím jestli to nazvat hudbou, byla v tom nekonečná láska a klid. Ty pocity se dají těžko popsat, ale neměla jsem touhu tam zůstat, byla jsem si vědoma, že jsem tam jen na návštěvě, a že se musím vrátit, abych dala do pořádku svoje pozemské žití.

Pak si vzpomínám, že se vše najednou zrychlilo, něco mi řeklo, že bych se měla odnaučit se bát výšek, kolotoče, houpání a jakoby jsem se dostala do víru, který mne unášel strašnou rychlostí, která stále přidávala na obrátkách. Zoufale jsem se to snažila brzdit až jsem si najednou uvědomila, že sedím na posteli a v poslední chvíli jsem našla misku a zvracela. Od té chvíle mi bylo strašně špatně. To jsem ale nechtěla připustit, tak jsem se, seč to šlo, snažila žaludek klidnit, posílala mu klid a lásku atd. Vždy když se trochu uklidnil, tak jsem se dostávala do různých situací, které mi již naznačovaly, že se snad s ibogou půjde “domluvit”. Pak jsem byla dotázána, jestli bych chtěla další dávku, patrně jsem zvracela příliš brzy. Ihned jsem intuitivně přitakala, ale potom jsem se stále zmítala v pochybách jestli jsem udělala dobře, bála jsem se, že mi opět bude špatně. Uvědomovala jsem si, že mne to upozorňuje na můj problém, že mám poslouchat intuici a nepochybovat o svém rozhodnutí. Pak jsem patrně několik hodin se snažila ibogu v sobě udržet, ale pořád mi bylo dost špatně. Když jsem slyšela pana doktora, který říkal, že už je iboga ze žaludku pryč, rozhodla jsem se, budu raději zvracet, protože mi stále bylo dost špatně a nemohla jsem se na nic soustředit. To mne stálo zase nemalé úsilí, přemluvit se k  tomu, abych se nahnula z postele, protože zvracení je mi moc nepříjemné, což mne vlastně zase upozorňovalo na další vlastnost, že raději neřeším cokoliv, kdy je řešení nepříjemné. Nakonec jsem se rozhodla definitivně žaludek vyčistit, takže jsem dokonce se odhodlala k tomu, že jsem hodně pila a strkala si prst do krku, hlavně aby mi bylo dobře. Od té doby mi bylo dobře a v klidu jsem probírala různé problémy, které mi znesnadňují život. Vždy mi naskočila nějaká situace, která se nějakým způsobem vyvíjela. K hledání různých situací, které mne měli na cokoli upozornit jsem v případě, že se mi nic neobjevilo používala takového modrého malého pavoučka, který jakoby po mně chodil a hledal co se má ještě vylepšit nebo vysvětlit, takže když mne nic nenapadlo řekla jsem “ibogainek najde” a hned to pokračovalo. Jestliže řešení bylo kladné, měla jsem vždy pocit štěstí a uspokojení a viděla, jak modrý zářivý disk se koulí do jakéhosi mého archivu a já jsem vždy potvrdila jeho příjem slovy “ tak, výborně”. Jestliže se situace vyvíjela negativně a schylovalo se ke špatnému konci (v souladu s mým pozemským myšlením, kdy stále věštím, že něco špatně dopadne) vždy najednou něco udělalo “stop” a já řekla “ mažu” a disk, který byl v tomto případě matný, bezbarvý, spadl do jakéhosi propadliště a toto jsem opět potvrdila slovy “ tak, výborně” a věděla jsem, že takové řešení je prostě jednoznačně tabu , že to neberu, protože to není v souladu se mnou. Vždy jsem měla naprosto neklamný pocit, že došlo k vymazání této skutečnosti z mé mysli, když jsem ten pocit neměla, nebo jsem o tom měla pochybnosti, opakovala jsem znovu slovo mažu a znovu potvrdila. Někdy se stalo, že se situace ještě jednou opakovala. V tom případě jsem ji nechala znovu projít a znovu smazala. Bylo to tak přesvědčivé a jasné, že jsem naprosto nepochybovala a stále nepochybuji, že jsem ze své mysli vymazala všechna negativní řešení a postupy, kterými jsem až dosud ve svém životě byla ovlivňována. Uvedu jednu událost. Celý život mám hrůzu z myší a to i z malých polních myšek. Pochopitelně myši si se mnou přišly “popovídat”. Běhaly kolem mne malé, pak velké až skoro obludné, to jsem si říkala, že už je to moc, že tak velké ani nejsou, tak kolem mne začali běhat potkani. ( Setkání s potkanem pro mne zatím byla nepředstavitelná hrůza, jednou jsem ho našla na zahradě mrtvého a málem jsem z toho dostala hysterčák.) Najednou jeden potkan vyskočil, přímo se vymrštil a kousnul mne do obličeje. Situaci jsem stopla a smazala. Potkani přišli znovu a opět stejná reakce, opět jsem mazala. Vrátilo se to znovu, ale to už na mne potkan mírumilovně koukal a já jsem se odvážila a pohladila ho a on se tvářil tak spokojeně a měl tak příjemný kožíšek, že jsem si říkala jak je to milé zvířátko a dala jsem si myši do archivu jako hodná zvířátka, která mi neubližují.

Tato fáze trvala několik hodin, v podstatě jsem prvně vstala až v 10 hod. v sobotu dopoledne, tj. po 22 hodinách, jen jsem si došla na WC a zase pokračovala. Do mé “pracovny mysli” přicházeli různí lidé, se kterými jsem měla v životě nějaký konflikt nebo jsme si nějak nerozuměli a vše se krásně řešilo. Dostala jsem návod jaká mám být, což jsem už před tím podvědomě tušila, ale nedokázala jsem to vzít za své , nějak jsem nevěděla kdo jsem já, resp. která strana mého já je ta pravá, potřebovala jsem si to ujasnit, uvědomit si to v plné síle. Viděla jsem, že docela jiná, tj.kladná, řešení mají situace, které mne tížily. Také jsem si uvědomila sílu myšlenky a došlo mi co znamená negativně myslet. Uvědomila jsem si jak si komplikuji život stále tím, že se snažím něco ukrýt, že se uzavírám, aby na mne nikdo nepoznal jaká jsem, aby mne nikdo nemohl zranit a že vlastně tím jsem daleko zranitelnější. Došlo mi, že nemohu stále říkat, že kdybych měla to a to a to tak potom budu šťastná. S pomocí ibogy jsem došla k přesvědčení, že jsem šťastná a jako potvrzení všeho jsem prožila krásnou meditaci, která se z toho všeho jaksi samovolně vyloupla, kdy jsem létala ve vesmíru a křičela “ jsem šťastná” a s mnou vesmírné bytosti tančily a celým vesmírem znělo - je šťastná - . Vůbec jako celek vše vyznělo velice kladně, při některých situacích jsem se neudržela a nahlas se smála. Jindy zase brečela štěstím nebo radostí z poznání.

Ještě v neděli v Jeseníkách jsem nebyla schopna rozpoznat, jaký účinek to na mne bude mít až se zase vrátím do reality, trochu jsem se bála, že se vše zase vrátí do starých kolejí. Zatím mám z této zkušenosti báječný pocit a vím, že to mělo pro mne velký přínos, připadám si opravdu “jiná”, pozoruji to i na docela cizích lidech, jejich přístup ke mně se změnil. Je mi jasné, že to teď nesmím “pustit z ruky”.

#2

Po požití testovací dávky jsem neměl pocit jako ostatní, že by měl ibogain nějak výrazně odpornou chuť (docela to ušlo). Pak jsme se odebrali na pokoj a brácha zalehl, že prej to na něj už jde, čemuž jsem se smál, a když jsme sešli dolů pro plnou dávku, tak už jsem se moc nesmál a byl jsem rád že sedím. Po plné dávce jsem bleskově zalehl a pak to přišlo asi v tomhle pořadí (snažil jsem se to napsat v bodech, protože mi některý věci unikly, nebo nevím jak na mě přesně přišly):

• Obrovský rachot (velmi, ale opravdu velmi silný zvuk, jakoby z nějakého motoru, který jsem slyšel až někdy do pondělí)

• Začal jsem se točit přes rameno doprava dozadu

• Točení se zrychlovalo

• Pocit, že mi lezou zuby z hlavy, začal jsem slyšet úplně všechno, měl jsem pocit že mám ohromnou hlavu

• Najednou sem začal vnímat tělo v jiných pozicích, než v jakých bylo (levou ruku jsem měl zlomenou na zádech, kde jsem měl pravou to nevím, ale místo ní jsem cítil levou nohu

• Potom přišel obrovský, dlouhý tah , který mě táhl vzhůru ohromnou rychlostí snad 10 minut

• Začaly přicházet tisíce obrazů všech možných rozměrů v šílené rychlosti (SUPER)

• Pak jsem ve mžiku (možná to až takovej mžik nebyl) viděl celý dosavadní život od dětství až do teď (a moc se mi to nelíbilo, bylo to hrozně divný, měl jsem pocit, že je to takový zbytečný)

• Pak rychlost obrazu klesla

• Stál jsem v nějakém prostoru a když sem se soustředil na nějaký detail, tak jsem se posunul blíže k detailu. Takhle jsem se pohyboval po prostoru až jsem dospěl do situace, že sem si řekl “Kam teď?” a najednou jsem se začal ptát a odpovědi jsem znal dřív než jsem stačil vyslovit otázku.

• Ptal jsem se na všechny možný i nemožný blbosti

• Pak jsem se zeptal “Kdo jsem?” a viděl jsem svoje fyzické tělo a říkal jsem si: “To nejsem já!” a že takhle přece nevypadám, tak jsem se zeptal “Co jsem?” a uviděl jsem světelnou kouli, která stála v prostoru a v ní neskutečné světy a proudy světel a energie. Najednou jsem byl schopen vnímat snad tisíc věcí najednou, tisíc linií a úplně bez problémů, připadalo mi to jako normální stav, žil jsem najednou spoustu životů. Zjistil jsem, že už není nic na co bych se mohl zeptat, protože JÁ jsem věděl VŠECHNO, JÁ jsem VŠECHNO. Bylo to to nejlepší co jsem kdy zažil - pocit neuvěřitelného klidu, míru, štěstí a radosti. Najednou jsem poznal jak je všechno strašně směšné, viděl jsem sebe jak žiji, jak jsem směšný, jak byl můj život komický a všechny otázky absurdní, začal jsem se strašně smát a smát a smát…

• Pak jsem měl najednou pocit, že s věcmi které vidím není všechno v pořádku a začal jsem hledat proč a uviděl jsem malou komickou postavičku, která byla cela černá a jak mě uviděla, začala zdrhat, strašně dlouho jsem jí honil,než jsem ji chytil, pak sem jí povalil na zem byl přitom jsem z ní sedřel kus černé barvy a tak jsem z ní začal odírat tu černou barvu a najednou koukám, že jsem to já, respektive jsem na sobě viděl všechny svoje vlastnosti (i ty které se opravdu nelíbily) - bylo to moje ego se všemi vadami. Tak jsem je začal z ega odírat (a že se bránilo) až jsem ho pak pustil když vypadalo úplně jinak, ego se oklepalo a někam zmizelo už pak dalo pokoj, jenom občas jsem na něj musel zařvat aby zalezlo.

• Potom mám neuvěřitelný okno. Patrně jsem v něm i zvracel (což nemůžu potvrdit, protože o tom fakt nic nevím). Jediný co si pamatuji je nějaký strach, ale přesně nevím z čeho.

• Další co si pamatuji je, že jsem žil někde v lesích s takovou partičkou lidí a měli jsme kovárnu a pořád dokola se jezdilo na koních, pak hodovalo, všichni byli pořád v lihu a čas od času jsme se s jinou partou vždycky seřezali sekerkama, ale nikdy se nikomu nic nestalo. Pořád se to opakovalo žranice-pitka-bitka. Měl jsem dojem, že to trvalo spoustu let.

Jinak co se týče pocitů, když jsem přišel trochu k sobě, tak nejsilnější pocit byl ten, že jsem pořád strašně šťastnej a veselej (ještě v úterý jsem se uchechtával) a je mi prostě hrozně dobře. Pravda je, že v pondělí jsem byl ještě trochu mimo (měl jsem pocit jako bych nestál, tak kde stojím, ale tak metr vpředu a o půl metru na pravo). Měl jsem problémy třeba něco přečíst, napsat nebo něco pochopit (byl jsem s matkou na finančním úřadě a půl hodiny jsme vyplňovali jeden formulář a strašně jsme se u toho nasmáli (koukali tam na nás jak na magory)). V úterý už to bylo docela v pohodě, akorát když jsem večer ulehával, tak se se mnou začala točit celá postel a zase jsem slyšel ten “ibogainovej rachot”. Potom se to už srovnalo. Jinak spím vcelku dobře, akorát možná trochu míň než obvykle (tak asi o hodinu až dvě).