Žiju ve studni. Žiju jako kouř ve studni. Jako dech v kamenném hrdle. Večer i ráno nad sebou vidím studené hvězdy a vidím slunce. A někdy si zpívám starodávné písně tohoto světa z doby jeho mládí. Jak vám mám říct, co jsem, když to ani sám nevím. Nemůžu. Já jen čekám.

S lidma je legrace. Někdy. Někdy taky ne, ale většinou jo.
Jsou schopný se přerazit pro trochu těch materiálních výhod. Celý dni se pachtí, aby nakonec zjistili, že to nestálo za to. Dělají ze sebe něco, co nejsou, a kdyby se tisíc let snažili, tak ani nebudou. Závidí a pletichaří. Podvádějí a kradou. Vraždí se navzájem ve jménu všelijakých ideálů. Věří v nejrůznější Bohy, protože nemají dost důvěry sami v sebe. Ve jménu pokroku ohrožují celou svoji existenci jako živočišného druhu. Množí se jako králíci bez ohledu na následky. Trpí chorobami, které si sami pečlivě vypěstovali. Chtěli by ovládnout tu svoji směšnou planetku a okolní vesmír a přitom nedokážou zvládnout ani sami sebe. Jsou pyšní a hloupí. Jsou povrchní a nesnášenliví.

Main page

Next page