VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH
PRAVÉ VÍRY
A přečtěte si, prosím, nejprve následující krátké pojednání. Jde o dialog Boha a hledajícího.
Hledající: …chtěl bych se tě Bože zeptat na něco o některých velmi složitých teologiích, které jsme my lidé vytvořili. Ve škole mě učili, že jsem hříšník, že všichni lidé jsou hříšníci a že za to nikdo nemůže. Prostě jsme se tak narodili. Narodili jsme se v hříchu.
Bůh: Velice zajímavé. Jak se jim povedlo přesvědčit tě?
Vyprávěli nám příběh o Adamovi a Evě. V hodinách náboženství nám říkali, že my jsme možná ještě nehřešili, ale že hřešili Adam a Eva, jejichž jsme potomky, a proto jsme zdědili jejich vinu zároveň s jejich hříšnou povahou.
Adam a Eva jedli zakázané ovoce - poznali, co je dobro a zlo - a tím odsoudily všechny své potomky k tomu, aby byli při narození odděleni od Boha. Všichni přicházíme na svět s tímto dědičným hříchem. Všichni sdílíme tuto vinu. Proto si myslím, že nám byla dána svobodná vůle, aby se zjistilo, zda budeme stejně neposlušní jako Adam a Eva nebo zda překonáme své špatné skony a budeme se chovat správně navzdory světským svodům.
A když se budete chovat "špatně"?
Tak nás pošleš do pekla.
Opravdu?
Ano. Pokud se nebudeme kát.
Aha.
Projevíme-li lítost, zachráníš nás před peklem - ale nezbavíš nás všeho utrpení. Stejně budeme muset jít na určitou dobu do očistce, abychom se očistili od svých hříchů.
Jak dlouho budete muset být v očistci?
Dokud se neočistíme od svých hříchů. Musím ti říci, že to není moc příjemné. Čím víc hříchů máme, tím déle tam budeme. To nám říkali ve škole.
Rozumím.
Alespoň nepůjdem do pekla, kde bychom museli zůstat navždy. Když se však dopustíme smrtelného hříchu, půjdeme přímo do pekla.
Smrtelného hříchu?
Neodpustitelného hříchu. Když umřeme s odpustitelným hříchem v duši, půjdeme jen do očistce. Dopustíme-li se smrtelného hříchu, půjdeme přímo do pekla.
Můžeš mi dát nějaký příklad různých kategorií hříchu?
Jistě. Smrtelné hříchy jsou velmi vážné zločiny. Teologické zločiny. Vraždy, znásilnění, krádež. Odpustitelné hříchy jsou lehké přestupky. Teologické přestupky. Odpustitelný hřích je například zmeškání nedělní mše. Nebo v dřívějších dobách pojídání masa v pátek.
Tenhle váš Bůh vás poslal do očistce, když jste v pátek jedli maso?
Ano. Ale už to nedělá. Už od počátku šedesátých let to nedělá. Ale předtím běda tomu, kdo v pátek jedl maso.
Opravdu?
Jistě.
A proč se to na počátku šedesátých let změnilo?
Papež prohlásil, že už to není hřích.
Rozumím. A tenhle váš Bůh - ten vás nutí, abyste ho uctívali a abyste v neděli chodili do kostela? A hrozí vám, že vás potrestá?
Nejít na mši je hřích. A když se k němu nepřiznáš - když umřeš s tímto hříchem v duši - půjdeš do očistce.
Ale jak je to s dětmi? Co má dělat nevinné dítě, které nezná všechna "pravidla", podle nichž Bůh miluje?
Dítě, které umře předtím, než mohlo být pokřtěno, jde do předpeklí.
Kam jde?
Do předpeklí. Předpeklí není žádná trestnice, ale není to ani nebe. Je to.. prostě.. předpeklí. Sice nemůžeš být s Bohem, ale nemusíš "jít k čertu".
Ale proč to krásné, nevinné stvoření nemůže být s Bohem. Dítě přece neudělalo nic špatného…
To je sice pravda, ale nebylo pokřtěno. Ať už jsou děti - nebo kdokoli - sebenevinnější, musejí být pokřtěny, aby se dostali do nebe. Jinak je Bůh nemůže přijmout. Proto je důležité nechat děti pokřtít hned po narození.
A kdo ti tohle všechno řekl?
Bůh. Prostřednictvím církve.
Jaké církve?
Římskokatolické církve, samozřejmě. To je jeho církev. Katolík, který navštíví jiný kostel se dopouští hříchu.
A já si myslel, že hřích je nejít do kostela.
To je sice pravda, ale jít do nesprávného kostela je také hřích.
Co je to "nesprávný" kostel?
Každý kostel, který nepatří římskokatolické církvi. Nesmíš být pokřtěn v nesprávném kostele, nesmíš mít svatbu v nesprávném kostele - nesprávný kostel nesmíš ani navštívit….
Tak dobře. Zopakujme si to. Máme nebe, máme peklo, mámo očistec, máme předpeklí, máme smrtelný hřích, máme odpustitelný hřích - nezapomněl jsem na něco?
Máme také biřmování, přijímání a zpověď - a ještě vymítání ďábla a poslední pomazání. Máme ještě…
Zadrž -
- své patrony a svátky…
Každý den je posvátný. Každá minuta je posvátná. Tenhle okamžik je posvátný.
Ano, ale některé dny jsou skutečné svátky. A v tyto dny musíme chodit do kostela.
A zase něco "musíte". A co se stane, když tam nejdete.
Nejít do kostela je hřích.
Takže jdete do pekla.
Umřeš-li s tímto hříchem v duši, jdeš do očistce. Proto je dobré chodit ke zpovědi - čím častěji, tím lépe. Někteří lidé chodí ke zpovědi každý týden. Někteří každý den. Mají pak čistou duši, takže kdyby umřeli…
Jak vidím, tak žijete v neustálém strachu.
To je smyslem náboženství - vštípit lidem strach z Boha. Pak se chováme správně a odoláváme světským svodům.
Aha. A co když zhřešíš mezi zpověďmi a pak se ti něco stane a umřeš?
To nevadí. Stačí projevit lítost: "Můj Bože, upřímně lituji, že jsem tě urazil…."
Už dost… dost.
Počkej. To je jen jedno z mnoha náboženství. Nechceš slyšet o dalších?
Ani ne, umím si to přestavit.
Doufám, že si nikdo nemyslí, že zesměšňuji něčí náboženské přesvědčení.
Nikoho nezesměšňuješ., jen se mi snažíš, jak to skutečně je. Jak řekl váš prezident Harry Truman. "Udělej jim peklo, Harry!" křičeli lidé a Harry odpovídal:"Já jim peklo nedělám, jen je cituji a oni se cítí hrozně."
.....