[Předmluva] [Úvod] [Počátky] [Protireformace] [Svítání] [Touha] [Doma]
Genealogie jedné české mlynářské rodiny
Část sedmá
Svratka osmdesátých let minulého století je venkovské sídlo, nedávno povýšené na město. Dvěsta čísel popisných, asi třináct set obyvatel (přesně 1287 podle sčítání 1880). Střed města tvořilo pravidelné obdélníkové náměstí na úbočí kopce. Ze severozápadního rohu náměstí vybíhá ulička k faře a farnímu kostelu sv. Jana Křtitele. Uprostřed náměstí je kašna a socha sv. Václava. Spodním, jižním koncem náměstí prochází komunikace z Hlinska. Tato ulice vychází směrem východním na podměstí, míjí Hartmanův (či Kysilkův) mlýn čp.80, překračuje potok Řimnáč a po pár desítkách metrů se rozdvojuje. K severu na Svratouch, Čachnov a dál na Proseč, Poličku a Litomyšl. K jihozápadu pokračuje komunikace k Cikánce, kde přechází na moravskou stranu a vede přes Křižánky k Německému (dnes Sněžné) a Novému Městu na Moravě. Hranici mezi Čechami a Moravou tvoří řeka Svratka, tehdy Švarcava zvaná, jež vytvářejíc nespočetné meandry, protéká asi půl kilometru jižně od města. Na město na moravské straně řeky navazuje vesnička Moravská Svratka (37 chalup a 216 obyvatel). Na severu jen pár set metrů dělí Svratku od obce Svratouch (234 domů a 1558 ob. v r. 1880).
Fixův mlýn u Cikánky na Svratce.
Reprodukce z J. Otto : Čechy, díl XIII., Praha 1905
Jednu politickou obec se Svratouchem tvořila Česká Cikánka (23 domů, 184 ob.), která navazovala na Svratku na východě společně se svým moravským protějškem (Moravská Cikánka - 12 domů a 90 obyvatel.). Na kopci nad městem, rovněž na katastru svratoušském, se nacházel lovčí zámeček Karlštejn se stejnojmennou osadou (7 domů,48 lidí). Svratka měla významný domácí průmysl -obuvnictví, kamnářství, pilníkářství, soustružnictví a zejména klempířství a hrnčířství. Ve Svratce klapaly tři mlýny: Horní a Dolní (Hartmanův) na Řimnáči a Šašků na Svratce. Ve Svratouchu byly mlýny dva, na Cikánce jeden, zvaný Fixův
Jednoho podzimního dne roku 1884 kodrcal po silnici ze Svratouchu ke Svratce vůz s Vincencem Kysilkou, jeho manželkou, devatenáctiletou dcerou Marií, patnáctiletou Annou a dvanáctiletým malým Čenkem.
"... po sv. Václavu jsme se stěhovali. Nejdříve jsme vezli tři fůry párem koní, a to brambory, seno, slámu, jablka. Ve Svratce se tolika fůrám až divili; ale krámů bylo dost, peněz málo. Jednu vezl Jarošovský sedlák Peřina, druhou mlynář od Bílého koně, třetí vezl strýc Antonín Vilímek. Jel jsem tenkrát s nimi. Svratka se mi líbila; po ulici jezdily hodně povozy s hrnčířskou hlínou a mně bylo divné, nač to bláto vozí. Tehdy bylo ve Svratce ještě mnoho hrnčířů, ač proti dřívějším letům ani prý polovic. Se vším nábytkem jsme se přestěhovali asi za tři neděle. Bylo to v týdnu před Všemi svatými. Na Vše svaté jsme otevřeli krám."
Náměstí ve Svratce kolem r. 1890
Koupili domek čp. 52. Původně jej chtěli pouze najmout a zařídit si v něm krupařský krám. Majitelem domku byl nějaký Geiger. Dohodli se však na koupi. Částečně na úvěr, částečně na půjčku od švagra Antonína Vilímka.
Za pár let se začalo Kysilkům opět dařit, zvykli si na život ve Svratce, ale Vincenc zase začal toužit po mlýně. Naskytl se do nájmu Hartmanův mlýn čp. 80.
Mlýn se poprvé připomíná v pramenech k roku 1650. Koncem 18. století byl v majetku Vojtěcha Peška. Vdova po něm, Alžběta (roz. Svobodová) odkázala jej, nemajíc potomků, své sestře Rozálii a jejímu manželovi Václavu Zikuškovi (r. 1795).
V roce 1829 zdědil mlýn jejich syn František a jeho manželka Anna, roz. Jebasová. V květnu 1843 koupili mlýn za 2640 zl. ve stříbře manželé Karel a Terezie Tučkovi. Ti však na mlýně dlouho nehospodařili a prodali jej r. 1848 Janovi Hartmanovi (*1805) ze Svratoucha za 4254 zl. ve stříbře. Ten vlastně koupil mlýn pro svého syna Hynka (Ignáce) (*1825) a jeho nevěstu Annu, roz. Makovskou, dceru sedláka Pavla Makovského z Borové u Poličky čp.32, jak o tom svědčí svatební úmluva v pozemkové knize z 2. 9. 1849.
Hodnota mlýna, ke kterému patřily 3 jitra 1422 čtv. sáhů orné role a 4 jitra 1113 čtv. sáhů luk a zahrad (numera top. 346, 684, 301, 332, 685, 69, 70, 71) činila 1400 zl. ve stříbře. Hynek (Ignác) Hartman se stal později i svrateckým radním. Někdy kolem roku 1886 utrpěl při mletí smrtelný úraz a na cestě do nemocnice zemřel. Vzpomíná na to i dědeček ve svých pamětech:
Terezie Hartmanová ( 26.6.1853 - 4.3. 1892), dcera Hynka Hartmana, provdaná za Ferdinanda Suchého.
"Stalo se, že při mletí si trochu zavdal, a když vynášel násypku na koš, dal si ji přes rameno. Jak šel po schodech, zachytil násypkou o trám. Převrátil se na znak, hlavou padl na zeď a noha, která se dostala mezi schody, se zlámala. Za velkých bolestí mu doktor nohu rovnal, Hartman však ani nehlesl. Doktor řekl: Hartman - tvrdý muž. Nařídil zavésti jej do nemocnice v Poličce, ...avšak před Poličkou ...nemocný zemřel, spíše z té rány, jak padl na zeď hlavou, než od nohy."
Hartmanovi měli syna Františka, dceru Annu, provdanou Myškovou (hostinská ve Svratouchu), druhého syna Ignáce (žil v Telecím), Josefa, který zemřel na vojně, dále dceru Boženu (provd. Jadrnou) a Terezii, která se narodila r. 1845. Tato Terezie si později vzala Ferdinanda Suchého z Cikánky a stala se matkou Stanislavy Suché, mé babičky a manželky dědečka Vincence.
František převzal po otcově smrti mlýn. Byl svobodný a dokázal během několika let přijít na mizinu. "Při mlýně měl dosti polí a luk, dobytek ve chlévě, zásoby píce a obilí, vozy a ostatní hospodářské nářadí. A přece v krátkém čase bylo vše pryč; rád si zavdal a bylo mnoho příživníků, kteří ho o vše okrádali, až se dostal do veřejné dražby."
Mlýn koupil J. Miška, rolník z Dědové, příbuzný Hartmanů. Rozprodal téměř veškeré pozemky - pole, louky i zahrady - a holý mlýn pronajal a později prodal Vincenci Kysilkovi. Kupní cena byla 1910 zlatých. Hotově bylo zaplaceno 410 zlatých, získaných z prodeje chalupy v Jarošově. Zbytek 1500 zl. spláceli Kysilkovi na 5% úrok až do tohoto století.
Ve stejné době se vdala nejstarší dcera Marie (7. 5. 1889). Vzala si svrateckého pekaře Františka Jadrného a nastěhovali se do domku čp.52, který rodiče přepustili mladým manželům. Roku 1890 se Jadrným narodila dcera Marie. Vedlo se jim dobře, obchod vzkvétal, ale dlouho spolu nežili. O vánocích 1890 se Jadrný roznemohl, dostal chrlení krve a okolo 20. ledna 1891 zemřel.
To byla nemocná také mlynářka Marie Kysilková. Dědeček vzpomíná: "Moje maminka byla již tehdy značně nemocná, že ani na zeťův pohřeb jíti nemohla. Pamatuji se, jak stojíc u okna, usedavě plakala, když šel pohřeb mimo." Za čtyři měsíce v květnu 1891 potom sama zemřela.
Před koncem roku 1891 se mlynář Vincenc Kysilka ve věku 55 let znovu oženil. Namlouvali mu mladé. "Ponocný Chmelíček vychválil tatínkovi vdovu Burešovou. Bylo jí - výměnici - asi 60 let. Radil: Mladou si žádnou neber, byly by z toho ještě děti. Tato je rozumná ženská. Takovou jsme ji i znali. Chodívala k nám mlít, a když maminka stonala, přimlouvala se, aby tatínek mletí Burešové neodkládal (bylo málo vody). Netušila, že to bude její nástupkyně. Jmenovala se za svobodna Kirchnerová a pocházela z Mor. Křižánek."
Vincenc Kysilka st. (1836 - 1896), mlynář ve
Svratce
s manželkou Marií, roz. Vilímkovou (1840 - 1892), synem Vincencem (1872 - 1947)
a jednou z dcer (Marií nebo Annou). Foto z let 1882 - 1885
S novou ženou to dělalo dobrotu. Byla pořádná a přičinlivá a její ruce byly ve mlýně znát. Po třech letech se mlynář Vincenc Kysilka roznemohl a v letě 1895 zemřel.
