[Předmluva] [Úvod] [Počátky] [Protireformace] [Svítání] [Touha] [Doma]
Genealogie jedné české mlynářské rodiny
Část druhá
Pohled na Litomyšl od jihu s výraznými dominantami věží a zámku. Rytina F. B. Wernera z pol. 18. stol.
V nejzašším koutě východních Čech při nevýznamné řícce Loučné leží starobylé město Litomyšl, kdysi středisko rozsáhlého panství, jednoho z největších v Čechách. Již roku 983 podle svědectví kronikáře Kosmy zde na výšině nynějšího zámku stál hrad stejného jména, chránící trstenickou stezku, vedoucí z Čech na Moravu, do Uher a dále na jih a na východ. Hrad, který byl zcela jistě vystavěn jen ze dřeva, stál na pomezí hlubokého, ohromného pohraničního hvozdu. V roce 1098 byl nedaleko hradu založen knížetem Břetislavem II. benediktinský klášter. Benediktini zanedlouho ustoupili premonstrátům a tento řád až po husitské války ovlivňoval veškerý život, kulturu a politicko sociální vývoj této oblasti.
Několik kilometrů pod Litomyšlí, u vesnice Tržek, uprostřed luk a polí, ústí zleva do Loučné potok či říčka Desná, dříve nazývána i Desinka. Pramení asi 20 km jihozápadně od Litomyšle vysoko v kopcích Českomoravské vysočiny, v rozsáhlém lese poblíž obcí Lubná a Svatá Kateřina. Tento les, nazývaný lubenský, byl ve středověku daleko rozsáhlejší. Daroval jej r. 1167 kníže Vladislav litomyšlskému klášteru, jehož pozemky zasahovaly až k řece Svratce. V té době dochází k osídlování celého udolí Desné.
Do dnešních dnů vznikl zde v podstatě souvislý pás osídlení od Budislavi, ležící asi pět kilometrů severně od pramenu Desné, až k městu Litomyšli. S Budislaví souvisí ves Kamenné Sedliště, která však vznikla až v souvislosti s novou vlnou kolonizace po třicetileté válce. U Budislavi ve 14.století stávalo dnes již zaniklé sídliště Rzy. Po dvou kilometrech po proudu potoka se dojde do Poříčí. Odtud vpravo vedla cesta do Lubné a vlevo na kopci se dodnes zvedá kostel svatého Bartoloměje, připomínaný již před husitskými válkami. Kolem kostela se krčí domky malé vísky Mladočov. Na levém břehu Desné pokračuje pás osídlení vesnicí stejného jména. Naproti ní na pravém břehu říčky, na pěti pahorcích leží pět kdysi samostatných dílů vsi Horní Újezd - Cíkov, Hraničky, Víska, Krásnoves a Lubníček, z nichž dva poslední leží stranou v údolí Lubenského potoka. Pět kilometrů jižně od Horního Újezda se nachází další starobylá farní ves Sebranice, která již ve středověku splývala s osadami Třemošná, Kaliště a Pohora a tvořila s nimi jeden celek. Největší obcí na Desné je Dolní Újezd, v 11. a 12. století hlavní středisko tzv. Újezdu na Lubném. I on se vyvinul z pěti vesnických částí. Jsou to Rovinka, Žďár, Praha, Pazucha a Přibinoves. Do 15. století se uváděla ještě Láskova ves (Láskoves). V Dolním Újezdě je farní kostel sv. Martina biskupa. Na Újezd navazuje dlouhá vesnice Osík a z ní už je jen skok do Litomyšle.
Celá oblast byla chudým podhorským krajem. Obyvatelé se živili pouze zemědělstvím, dřevařstvím, nezbytnými řemesly a obchodem či povoznictvím. Rozšířeno bylo mlynářství, tkalcovství a předení lnu. Pěstoval se mák, žito, oves, fazole, čočka, jáhly, jetel, později brambory. Kromě toho se choval hovězí dobytek, značný počet prasat, koz, drůbeže a zejména včelstev. V roce 1835 byla založena v lesním revíru u Lubné vrchnostenská sklářská hut Kajetánka.
Po třicetileté válce vzniklo několik panských hospodářských dvorů v okolí. V Dolním Újezdě vznikl tzv.trautmannsdorfský dvůr, pro nějž byly zabrány pozemky v Újezdě a Osíku. Jiný dvůr byl v Litrbaších a další kousek od Litomyšle. I městu náležel hospodářský dvůr v obci Desná. Roku 1344 bylo založeno litomyšlské biskupství. Okolní majetek přešel bud přímo na biskupa nebo na kapitulu. Na vesnicích však žil značný počet svobodných zemanů. K jejich sídlům patřil Jarošov při romantickém skalnatém údolí Vranického potoka, Desná, Horní Újezd, Sebranice aj.
V roce 1434 se bývalého biskupského zboží zmocnil husitský hejtman Vilém Kostka z Postupic, jehož rod vlastnil město s panstvím po více než 100 let. V roce 1547 odmítli Kostkové, jako většina české utrakvistické šlechty, podporovat císaře Ferdinanda I. ve válce proti saskému kurfiřtu a po císařově vítězství byli odsouzeni k odstoupení litomyšlského panství ve prospěch královské komory.
V letech 1567-1645 vlastnil panství nejvýznamnější český rod té doby, rod pánů z Pernštejna. Od roku 1649 přešlo panství na hrabata z Trautmannsdorfu a v roce 1753 se majitelem stal rod hrabat z Valdštejna-Vartemberka. Město Litomyšl si vytvořilo své vlastní panství z několika vesnic v okolí.
   |