(Poznámky)
[Úvod] [Hláskosloví] [Tvarosloví] [Slovní zásoba] [Literatura] [Poznámky] [Mapy]
Ve 20. stol. město nabylo společenské, ekonomické i kulturní důležitosti. Napajedla tvoří se Zlínem a Otrokovicemi významnou průmyslovou aglomeraci. Společenská i ekonomická prestiž města ve srovnání s počátkem století nesmírně vzrostla, přítomnost velkých průmyslových podniků, středních škol a bankovních domů ji ještě více posílila.
Bartoš, F.: Dialektologie moravská I (1886), s. 51, Dialektologie moravská II (Brno 1895), s.1 je nazývá nářečí přechodné. Mluvu Kvítkovic, Otrokovic, Napajedel a Malenovic považoval ještě za shodnou s mluvou Zlína. (Dial.I, II). Takových přechodných oblastí však na hranicích mezi výraznými nářečními centry nacházíme více. Např. Luhačovické Zálesí na hranici mezi jižními východomoravskými dialekty (slováckými) a severovýchodními východomoravskými dialekty (valašskými) jsou také typem přechodných dialektů.
Obyvateli v poproduktivním věku jsou míněni obyvatelé starší 60 let, za střední generaci se považují občané ve věku 30 - 60 let. Ostatní obyvatelé tvoří mladou generaci, jejíž jazykové povědomí se teprve formuje.
KOLAŘÍK J. : Běžně mluvený jazyk
ve Zlíně. (Rkp. kandidátské práce). ÚJČ ČSAV Praha 1993.
Davidová, D. : Zájmenná deklinace v mluvě střední generace města Havířova. Spisy
Filozofické fakuzulty Ostravské univerzity č. 96/1996. Tam je i bohatý
seznam literatury oboru.
KRČMOVÁ, M.: Běžně mluvený jazyk v Brně. Brno 1981
ŠEMBERA, A.V. :Základové
dialektologie československé. Vídeň 1864.
BARTOŠ , F.: Dialektologie moravská I, II, Brno 1889 1895, o. c. v
pozn. č. 2 .
BěLIč, j.: Dolská nářečí na Moravě. Praha, SPN 1954, s.7n. (Dol). Posouvá
hranici dolských dialektů na východ a počítá k nim
i mluvu v obcích, jež považujeme spíše za nejzápadnější
obce východomoravské, neboť se jich výraznější dolské nářeční znakuzy
dotýkají jen částečně. U J. Běliče je i soubor 17 map s
hranicemi nářečních jevů.
Babík, B.: Jazyk obyvatel. In:
Minulost a současnost Malenovic. Oblastní muzeum jihovýchodní Moravy, Gottwaldov 1986,
s.186 n.
Brněnský dialektologický kolektiv: K diferenciaci moravskoslovenských nářečí
a k jejich vztahu k českému národnímu jazyku, Sb. prací FF
BU, III, A2, s. 18 - 31. (BDK).
VAŠEK, A.: Jazykové vlivy karpatské salašnické kolonizace na Moravě. Academia,
Praha 1967. Hranice Valašska posouvá až na čáru Lhtk., Saz., Teč., Mal., SalM., Lh.,
Prov. atd. Viz tam mapu. Srov. i mapu č. 1.
KOLAŘÍK, J. : Místo východomoravského dialektu v komunikaci obyvatel Zlínska.
In: Spisovná čeština a jazyková kultura 1993, Praha 1995.
KOlařík, J.: Dynamika ve flexi substantiv běžně mluveného jazyka ve Zlíně. In:
K diferenciaci současného spisovného jazyka. Ostrava 1996.
Starší obyvatelé užívají v dat. sg.
m., n. konc. -ém jako v lok. sg. Střední a mladá gener.
a obyvatelé se středoškol. a vysokoškolským vzděláním
častěji volí tvary s - ému.
18. Viz předch. pozn.
Starší je podoba našího. Tvaru našeho užívá až střední a mladší generace a uživatelé s vyšším vzděláním. Tvar našého je vnesen z okolních východomor. dial. a neujal se.
Podob teho, temu užívá spíše část starší generace. Užívá se již spíše podob toho, tomu. Jsou analogické s tvary zájmena on, jeho, jemu (ňemu) .
O vývoji koncovek 3. os. pl. -íja
(-ijú,-ijou) a -ají(-ajú, -ajou viz:
BĚLIČ, J., Dol., 171.
Chloupek, J.: Tvary 3. osoby mn. č.přít. času ve východomoravských nářečích. Naše
řeč 1, r. 46. Praha 1963, s. 65 - 70. V Napajedlích uvádí jen podobu choďijú.
Viz pozn. č. 22, dále též
BĚLIČ, J.: Slovesné tvary 3. os. pl. praes. v moravské slovenštině. Pocta Fr.
Trávníčkovi a F. Wollmanovi. Brno 1948, s. 54 - 69.
BDK, 21 a mapa č. 1.
Šlosar, D.: Dnešní rozdělení nářečí na východní Moravě. Studie ze
slovanské jazykovědy. Praha, SPN 1958, s. 387 - 390.
BĚLIČ, J., Dial., 165 a mapa č.
4. Průběh izoglosy ležel// ležál viz zde mapa č. 3.
26Viz pozn. 25 a mapu č. 3.