O MLUVĚ OBYVATEL V NAPAJEDLÍCH

PhDr. Josef Kolařík, CSc.

(Poznámky)

[Úvod] [Hláskosloví] [Tvarosloví] [Slovní zásoba] [Literatura]  [Poznámky] [Mapy]

 

  1. Ve 20. stol. město nabylo společenské, ekonomické i kulturní důležitosti. Napajedla tvoří se Zlínem a  Otrokovicemi významnou průmyslovou aglomeraci.  Společenská i ekonomická prestiž města ve srovnání s počátkem století nesmírně vzrostla, přítomnost velkých průmyslových podniků, středních škol a bankovních domů ji ještě více posílila.

  2. Bartoš, F.: Dialektologie moravská I (1886), s. 51, Dialektologie moravská II (Brno 1895), s.1 je nazývá nářečí přechodné. Mluvu Kvítkovic, Otrokovic, Napajedel a Malenovic považoval ještě za shodnou s mluvou Zlína. (Dial.I, II). Takových přechodných oblastí však na hranicích mezi výraznými nářečními centry nacházíme více. Např. Luhačovické Zálesí na hranici mezi jižními východomoravskými dialekty (slováckými) a severovýchodními východomoravskými dialekty (valašskými) jsou také typem přechodných dialektů.

  3. Obyvateli v poproduktivním věku jsou míněni obyvatelé starší 60 let, za střední generaci se považují občané ve věku 30 - 60 let. Ostatní obyvatelé tvoří mladou generaci, jejíž jazykové povědomí se teprve formuje.

  4. KOLAŘÍK J. : Běžně mluvený jazyk ve Zlíně. (Rkp. kandidátské práce). ÚJČ ČSAV Praha 1993.
    Davidová, D. : Zájmenná deklinace v mluvě střední generace města Havířova. Spisy Filozofické fakuzulty Ostravské univerzity č. 96/1996. Tam je i bohatý seznam literatury oboru.
    KRČMOVÁ, M.: Běžně mluvený jazyk v Brně. Brno 1981

  5. ŠEMBERA, A.V. :Základové dialektologie československé. Vídeň 1864.
    BARTOŠ , F.: Dialektologie moravská I, II, Brno 1889 1895, o. c. v pozn. č. 2 .
    BěLIč, j.: Dolská nářečí na Moravě. Praha, SPN 1954, s.7n. (Dol). Posouvá hranici     dolských dialektů na východ a počítá k nim i mluvu v obcích, jež považujeme spíše za     nejzápadnější obce východomoravské, neboť se jich výraznější dolské nářeční znakuzy dotýkají jen     částečně. U J. Běliče je i soubor 17 map s hranicemi nářečních jevů.

  6. Babík, B.: Jazyk obyvatel. In: Minulost a současnost Malenovic. Oblastní muzeum jihovýchodní Moravy, Gottwaldov 1986, s.186 n.
    Brněnský dialektologický kolektiv: K diferenciaci moravskoslovenských nářečí a  k  jejich vztahu k českému národnímu jazyku, Sb. prací FF BU, III, A2, s. 18 - 31. (BDK).
    VAŠEK, A.: Jazykové vlivy karpatské salašnické kolonizace na Moravě. Academia, Praha 1967. Hranice Valašska posouvá až na čáru Lhtk., Saz., Teč., Mal., SalM., Lh., Prov. atd. Viz tam mapu. Srov. i mapu č. 1.
    KOLAŘÍK, J. : Místo východomoravského dialektu v komunikaci obyvatel Zlínska.  In: Spisovná čeština a jazyková kultura 1993, Praha 1995.
    KOlařík, J.: Dynamika ve flexi substantiv běžně mluveného jazyka ve Zlíně. In: K diferenciaci současného spisovného jazyka. Ostrava 1996.

  7. BĚLIČ, J.:Dol., 24.
  8. Viz zde Úvod.
  9. Slabičnost hlásek již dále zvl. znakuzem neoznačujeme.
  10. BARTOŠ, F. : Dial.II, 4.
  11. BĚLIČ, J., Dol., 99.
  12. BĚLIČ, J.: Dol., 102
    LAMRECHT, A., ŠLOSAR,.D., BAUER, J.: Historický vývoj češtiny. SPN Praha 1977, s. 204.
  13. BARTOŠ, F., Dial. II, 1.
    BĚLIČ, J., Dol., 108.
     Kolařík, J.: dialekt na Zlínsku. In: Vlastivěda moravská - Zlínsko. Muzejní  a vlastivědná společnost v Brně. Brno 1995, s. 203 -218. (Zlín.)
  14. BĚLIČ, J.: Dol., 123.
  15. BĚLIČ, J.: Dol., 133. Viz tam i mapa č.11.
  16. BĚLIČ, J.: Dol. mapa č.13, zde mapa č. 4.

  17. Starší obyvatelé užívají v dat. sg. m., n. konc. -ém jako v lok. sg. Střední a mladá gener.     a obyvatelé se středoškol. a vysokoškolským vzděláním častěji volí tvary s - ému. 
    18. Viz předch. pozn.

  18. Starší je podoba našího. Tvaru našeho užívá až střední a mladší generace a uživatelé     s   vyšším vzděláním. Tvar našého je vnesen z okolních východomor. dial. a neujal se.

  19. Podob naši, naší užívá mlad. gener. a obyv. užívající při komunikaci hovorové      češtiny.
  20. O užití -í platí pozn. u bodu 9.

  21. Podob teho, temu užívá spíše část starší generace.  Užívá se již spíše      podob toho,      tomu. Jsou analogické s tvary zájmena on, jeho, jemu (ňemu) .

  22. O vývoji koncovek 3. os. pl. -íja (-ijú,-ijou) a -ají(-ajú, -ajou viz:
    BĚLIČ, J., Dol., 171.
    Chloupek, J.: Tvary 3. osoby mn. č.přít. času ve východomoravských nářečích. Naše řeč 1, r. 46. Praha 1963, s. 65 - 70. V Napajedlích uvádí jen podobu choďijú.

  23. Bělič, J., Dol., mapa č. 10.
    KOLAŘÍK, J., Zlín., 210.

  24. Viz pozn. č. 22, dále též
    BĚLIČ, J.: Slovesné tvary 3. os. pl. praes. v moravské slovenštině. Pocta Fr.      Trávníčkovi a F. Wollmanovi. Brno 1948, s. 54 - 69.
    BDK, 21 a mapa č. 1.
     Šlosar, D.: Dnešní rozdělení nářečí na východní Moravě. Studie ze slovanské     jazykovědy. Praha, SPN 1958, s. 387 - 390.

  25. BĚLIČ, J., Dial., 165 a mapa č. 4. Průběh izoglosy ležel// ležál viz zde mapa č. 3.
    26Viz pozn. 25 a mapu č. 3.

  26. Tvaru mají užívá jen část mladé generace a mluvčí užívající hovorové podoby SJ.
  27. CRANJALA (KRANDŽALOV), D.: Rumunské vlivy v Karpatech se zvláštním zřete lem k moravskému Valašsku. Praha 1938.
    VAŠEK, A.: Jazykové vlivy karpatské salašnické kolonizace na Moravě. Praha,     Academia 1967.
  28. Viz KOLAŘÍK, J., Zlín, 211 - 213.
  29.  
  30. ŠMILAUER, V.: Úvod do toponomastiky. Praha , SPN 1966 (2. vyd.), 235 s.
  31. Lutterer, I. Majtán, M., Šrámek, R.: Zeměpisná jména Československa. Praha, Mladá Fronta 1982, s. 208.
    HOSÁK, L., ŠRÁMEK, R.: Místní jména na Moravě a ve Slezsku, I ( A - L), 576 s. Praha, II (M- Ž), 962 s. Praha, Academia 1970, 1980.
  32. KOLAŘÍK, J.: Jména řek, potoků, rybníků a vodních nádrží na Zlínsku. Acta Musealia. Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Řada A. 1993. 35 stran + 12 map.