O MLUVĚ OBYVATEL V NAPAJEDLÍCH

PhDr. Josef Kolařík, CSc.

[Úvod] [Hláskosloví] [Tvarosloví] [Slovní zásoba] [Literatura] [Poznámky] [Mapy]

3. TVAROSLOVÍ
        I.   Skloňování substantiv
        II.  Skloňování adjektiv
        III. Skloňování zájmen
        IV. Skloňování číslovek
        V. Časování
        VI.  Slovní zásoba
        VII. Názvy polních tratí v Napajedlích

T V A R O S L O V Í

U substantiv není v mluvnických kategoriích podstatný rozdíl mezi spis. jazykem a mluvou obyvatel Napajedel, příp. dolského dialektu v jejich okolí.

Rozdíly v gramat. r o d u : mask. bot, břuch - spis. f. bota, neutr. břicho; f. hadra, příkopa//kříkopa - spis. mask. hadr, příkop; kvítko pl. jásna//jásňe - spis. mask. kvítek, fem. dáseň, dásně.

V mluvě obyv. Napajedel se rozlišuje jen číslo jednotné a   množné (sg. - pl.). Zbytky duál. tvarů se považují za nepravidelnosti plurál.flexe (oči, uši, gen. rukú, nohú, kolenú//ruk, noh, kolen a  instr. duálu -ma je obvyklým tvarem plurálové flexe. Zbytky duálu zůstaly ve skloňování číslovek dvá//dva, dvje, obá//oba, obje.

T y p y   s k l o ň o v á n í

Maskulina:

a) životná:
                  pán (vz. tvrdý), pekař (vz. měk-ký);
                 starosta (vz. tvrdý), Laďa (vz. měkký);

b) neživotná:
                 zub ( vz. tvrdý), stroj (vz. měkký);

Feminina:

žena (vz. tvrdý);
koža, dlaň, kosť (vz.měkké);

Neutra:  

hňízdo (vz. tvrdý);
pole (vz. měkký);
staveňí// stavéňí;
kuře.

1. Neprovedla se přehl. ’a > ’e, ’u > ’i, proto neexistují v mluvě starších obyv. velké rozdíly v   konc. 2. p. sg. mask. a neu., srov. chlapa - kovářa, z  mňesta - od mořa, v 1. p. pl. fem. hlava - duša, ve 4. p. sg. ženu - dušu, v  7  . p. sg. ženú - dušú, rúžú. V mluvě mládeže se objevují i tvary s ženou - rúžou, ulicou.

2. Mask. na -z, -s, -l, fem. na -za, -sa, -la, a neu. na -zo, -so, -lo se skloňují podle měk. flexe (2. p. sg. s provaza, , ocasa, do úla, ot koze, s kose, bes Karle), v   6. p. sg.(na provazi, v úli, o kozi, po Karli), v 3. a  6. p. sg. (g  masi, po železi), v 1. p. pl. (provaze, úle, kose, březe “břízy”). Typy tvrdé flexe se objevují spíše až u ml. gener.

3. V 2. p. sg. tvrdých mask. bývá konc. -a (do nosa, ze stola). Konc. -u  bývá u jmen označujících nehmotné pojmy nebo látku, např. dosť křiku, bez rozumu, trochu cukru, u jmen měkké flexe, označují-li část z   celku (chvíla plaču, trocha čaju, špetka pepřu, plno kúřu).

4. Propria Joža, Laďa, Aňica, Maňa aj. mají měkk. flexi (od Jože, Vince, Laďe, Staňe, od Aňice, Maňe).

5. Substant. typu konev se skloňují podle vz. žena (konva - konvi, konvje, mrkva - mrkvje, pánva - pánvi, pánvje), příp. u starší gener. i podle duša (korúhvja - bes korúhvje, ke korúhvi, korúhvju).

6. Maskulina a neutra s výjimkou typu staveňí // stavéňí zachovávají v   3. a 6. p. pl. -om, -och (chlapom, mužom, palcom, slovom, polom koťatom; o  chlapoch, na palcoch, poloch.aj.).

7. U neuter vz. staveňí//stavéňí užívají nejstarší obyv. flexe podle srce nebo slovo, např. do obila. Subst. znameňí mělo u starší generace i tvrdou flexi (znameno - znamena jako rameno - ramena).

8. V 7. p. pl. všech subst. se užívá koncovky -ma např. chlapama, ženama, ulicama, polama aj.). Výjimkou je instr. pl. pod okni, za humni, stále více však proniká podoba pod oknama, za humnama.

9. Místní jména Kvítkovice, Otrokovice mají v dat. pl. tvary k  Otrokovicám aj., v 6. p. pl. v Kvítkovicích// v Otrokovicách. V podstatě zanikly tvary k Otrokovicom, Vizovicom. Mladí uživ. volí v dativu konc. -ám, v lok. -ách. Jde o projev morfolog. vyrovnání typů žena - ulica (ulicám, ulicách).

Dále uvedeme pouze výrazné rozdíly mezi SJ a běžným jazykem v Napajedlích. Úplnou analýzu pro omezený rozsah studie nelze provést.

Ž i v o t n á   m a s k u l i n a

Vzory pán - pekař

1. V gen. sg. je koncovka -a, např. chlapa, sedláka, holiča, učitela.

2. V dat., lok. sg. je koncovka -ovi: chlapovi, sedlákovi, koňovi. Konc. - u je jen ve spojeních - Pánu Bohu, Duchu svatímu, panu Kovářovi.

3. Vokativ sg. má koncovky -e a -u, např. bože, človječe, osle; konc. -u je u    vz. kovář: boháču, zloďeju, strícu,   u  subst. na -k, -ch, -h - Pepku, hochu, sinku. Ve spojení jména + pane bývá nom. místo vok.: pane farář, pane Kovář, pane mistr, pane učitel aj.

4. V nom. pl. bývá konc. -i : cigáňi, chlapi, chataři, stekloňi; koncovka -é, např. chlapé, kovářé bývá ojediněle u  subst. aňďelé, lidé//liďi, u  jmen označujících rodinu, např. Motalé, Vaculé aj.//Kozmíci, Pacholíci, Pecňíci, nyní však i -ovi: Anďelovi, Pelcovi, Vaculovi.

5. V akuz. pl. bývá u vz. had koncovka -i, u vz. kovář konc. -e: bíki, cigáni, volki x cestaře, chlapce, koňe, pse, ženáče.

6. V lok. pl. je u nejstarších uživatelů konc. -och : po chlapoch, kovářoch, učiteloch. Nověji i konc. -ech - o chlapech, po holubech. U slova roďiče jsou konc. roďičoch// roďičách, tvar rodičích se cití jako hyperkorektní. Konc. -ách bývá zvl. u substantiv na -k, -h, -ch, např. po klukách, žeňichách, po břehách, v rohách// po klukoch, v rohoch.

7. V dat. pl. je obvykle konc. -om: chlapom, zahradňíkom, kolářom, učitelom aj. Mladá generace již užívá konc. -úm//-um: klukúm, učňúm; v instr. pl. je - ama: chlapama, roďičama, učitelama.

Vzory starosta - Laďa

1. V gen. sg. jsou tv. starosti, Jendi, Brázdi x Laďe, škrťe, ňuhňe.

2. Dat a lok. sg. mají konc. -ovi: ke starostovi, o Petrovi, Laďovi.

3. Akuz. sg. má tv. shodné se SJ, tj. přecedu, starostu, Staňu.

4. Vok. sg. zní Juro, přecedo, starosto, škrťo.Ve spojení jméno a oslovení pane bývá jméno v nominativu - pane Bajaja, pane starosta.

5. V instr. sg. je obvyklý tvar podle vz. žena, tj. -ú: s Baďurú, nehaňbú, starostú, tatú, škrťú, Šprňú.

6. Nom. pl. má koncovky přeceďi, starosťi// přecedé, starosté, u přezdívek fúsala, nehaňba, ož(h)rala, popleta, posera aj. je -i//-é, např. fúsali//fúsalé, trúbi//trúbé. Konc. -i je dílem podle vz. páňi, starosťi, konc. -é, tj. dřímalé aj. podle učitelé. Podle vz. žena jsou konc. nom. pl. ojediněle u    slov nezdari, poseri. Typ starosťí se v mluvě starších obyv. nevyskytuje.

7. V akuz. plurálu jsou u typu přeceda konc. -i, tj. přecedi, starosti, Baďuri, , u typu Laďa pak -e, např. Čaďe, fúsale, škrťe, Staňe, Šprňe.

8. Konc. dat., lok. a instr. pl. se shodují s typy had - kovář.

N e ž i v o t n á   m a s k u l i n a

Vzory zub - stroj

1. Subst. chléb mívá i v nom.sg. podobu genitivu - chleba.

2.  Gen. sg. mívá konc. -a a -u. Konc. -a bývá obvykle:
u apelativ: z bora, dvora, do dňa, do konca, do kříža, z lesa,
u řady MJ - z Bratřejova, Hulína, do Zlína, ale do Brodu, , z Hrádku, z Velehradu,
u jmen měsíců a dnů, např. z ledna, března, ot ponďelka do úterka, ze fčerejška, ale od listopádu//listopadu.

Koncovka -u bývá obvykle:
u jmen označujících látku: bez cukru, ot čaju, gulášu, medu,
u abstrakt: do smíchu, ze smradu, strachu, aňi slechu či dechu,
u jmen ostatních: z domu, do kroku, léku, plechu, ze vzduchu aj.

Diference významové:
pú roku maróďíł x do roka přijéł dom; ze stroma x pú stromu omrzło; z hájku x od (do) hájka.

3. V dat. sg. bývá konc. -u: břehu, Brodu, g objedu, ke stolu. Život. konc. -ovi mívá někdy výraz hříbek: až g hřípkovi došéł.

4. V akuz. sg. přijímají některá neživ. subst. konc. životných: zastaf buďíka, hrajem duráka, našél kozáka, neuhráł aňi šticha, dostáł steka.

5. Lok. sg. - u vz. zub je -e (-je) a -u, u vz. stroj -i a -u.
Vzor zub: v Hulíňe, na prsťe, ve sklepje, ve Zlíně aj.; -u bývá u   subst. na -k, -h,- ch - např. po baráku, v  zemáku, na břehu, z doslechu, v duchu, po vrchu aj., u jmen měsíců - v lednu, březnu, f srpnu//srpňe, listopádu//listopáďe.
Vzor stroj: na biči, v hrnci, na kopci, f Kostelci, na táci, v Hraďišči.
Jména končící na -l kolísají mezi koncovkami obou vzorů, např. f  úli//úlu//úle, ve špitáli//ve špitále, ale jen f kanále, na bále a  v misáli//misále.

6. Nom., akuz. pl. vz. zub má konc. -i, vz. stroj -e, např. boki, břehi, prsti; dňe, kameňe, kříže. Konc. -e je i u subst. na ň ,s,  z, např. ječmeňe, obraze, páse, provaze, u některých jmen na -l, např. pitle, ríle, šindele. Koncovka -a ve jméně chléva má význam kolektiva.

7. V genitivu pl. je konc. -ú: zubú, stolú, nožú, strojú atd. U slova vlas bývala koncovka -ú ale i -í (14). Dnes je -í na ústupu.

8. V dat. pl. bývá koncovka -om: g dubom, stolom, strojom, koláčom. Konc. -um//-úm se objevuje u mladších uživatelů, viz vz. pán - pekař..

9. Lok. pl. mívá konc. -och, -ech, -ách, např. na stromoch//stromech, na hodoch// hodech, f kožuchoch//kožuchách, v botách, po schotkách.

10. V instr. pl. je konc. -ama: pod dubama, stromama, chlévama aj.

N ě k t e r é   z v l á š t n o s t i   s k l o ň o v á n í

1. Podle vz. stroj se skloňují i subst. lokeť, vjecheť, ječmeň, kameň, , řemeň, tídeň aj. Nom. pl. lokťe, dňe; ve spoj. s čísl. má subst. deň v  nom. a akuz. pl. tvar dva dňi, jinak je dňe: dlúhé dňe. V genitivu plurálu jsou tvary dňí//dňú.

2. Substantivum kúň se skloňuje podle vzoru pekař. V lok. sg. jsou koncovky na koňi, na koňovi. V nom. pl. jsou tv. pjekňí koňe//koňé nebo pjekné koňe. Gen. pl. koňí, dat. koňom, instr. pl. koňama//koňima// koňma. Všechny koncovky se užívají souběžně, průnik jedné z nich lze nyní v   mluvě napajedelských obyvatel stanovit obtížně.

3. Subst. spráfce užívá až střední a mladší gener., u starší je tvar správec, vok. pane správec// pane spráfče. Jména strojvúce, súce, vúce mají tvary podle pekař, kovář.

4. Slova hrabje//hrábje, kňíže se skloňují podle vzoru kuře.

5. Jiří se skloňuje podle adj. jarňí. Častější. je výraz Jura, nověji Jirka, Jiřík. Žije spojení na svatého Jiří, po svatím Jiří. Podle vz. jarňí se skloňují i suďí, rozhotčí, víprafčí aj.

6. Výraz hajní se skloňuje jako adjektivum dobrí.

7. Slovo roďiče//roďičé má tvar subst. život., tj. ťí roďiče.

8. Subst. fúsa má v nom. a akuz. pl. podobu s -a. Jako pl. k sg. fús má konc.-e, tj. tři fúse, viškubla mu fúse. Na -a končí i subst. kříža (část těla) x  kamené kříže. Konc. -a mají i některá jména traťová, např. Břeha, Kamenca aj.

9. MJ Tupesi, Kvítkovice, Žlutavy mají flexi podle feminin. V  gen. pl. bývají bez koncovky, např. do Kvítkovic, Tupes, Žlutav. V  dat., lok. mají některá koncovky -om // -ím, u mladších uživatelů -ám, např. Otrokovicom//Otrokovicím, Otrokovicám, MJ na -ki, -vi převážně -ám, např. g Březúfkám,Žlutavám. MJ na -any, -avy mají lok. na -ech//-ách - f Kostelanech// Kostelanách, Žlutavách// Žlutavech.

F e m i n i n a

Vzor žena

l. V instr. sg. je konc. -ú, např. kačenú, kosú robú, trávú, ženú.

2. Nom. a akuz. pl. končí na -i, např. babi, cérki, hori, kačeni, žabi; mikrotoponyma mívají někdy koncovky neuter, např. Břeha, Klínca.

3. Gen. pl. bývá bez konc.- z hlav, rib, svadep// svadbí i svajbí.

4. Dat., lok., instr. pl. mají konc. -ám, -ách,-ama: g horám, na horách, horama, po lúkách, na nohách, deskama, lopatama, trnkama.

Vzor koža, dlaň

1. U subst. typu koža je v nom. sg. -a: čepica, práca, svíca aj. I bez konc. bývají kaluž, maštal, škraň, turkiň, obojí tvary mají - hráza//hráz, kleca//klec, meza//mez, svjetňica//svjetňic, ulica//ulic aj. Významový rozdíl je u slov hráza (křoví) x hráz (násep).

2. Gen. sg. mívá konc. -e: cibule, hráze, košule, koze, meze, dlaňe.

3. Dat., lok. sg. mívají koncovku -i: ďíži, kaši, na polici, na dlaňi.

4. Akuz. sg. vz. koža mívá konc. -u, např. dušu, nohavicu; subst. s  nom. sg. bez -a mívají -u, bývají však i bez konc.: hrázu//hráz, ulicu//ulic.

5. V gen. pl. bývá -í, např. fazulí, koží, dlaňí atd.; u subst. -ica bývá gen. pl. bez konc.: bez ďefčic, okeňic, samic. Jen ojed. se objeví tvary kos//kosí, košul//košulí.

6. V dat., lok., instr. sg. jsou konc. -ám,-ách, -ama: kozám, kozách, kozama, dlaňám, dlaňách, dlaňama aj.

Vzor kosť

1. Většina tvarů je shodná se vz. noša, dlaň. Nom. sg. - drzosť, loď, nať, noc, ňiť, radosť, štvrť, trať, zeď aj.

2. V gen., dat., lok. sg. jsou konc. -i, např. hlúposťi, husi, řeči. Podle vzorů noša a   dlaň proniká v gen. sg. i -e: z naťe, do pece, pú píďe.

3. V nom., akuz. pl. bývá -i : hlúposťi, ňiťi, řeči. Užívá se podoby tři štvrťi // tři štvrťe bez významového rozlišení. Tvaru rža podle flexe neuter se užívá jen ve významu kolektiva.

4. Gen. pl. končí na -í, např. fší, husí, hlúposťí, náplasťí, ňiťí, řečí.

5. V dat. a lok. pl. bývají konc. -ám, -ách: husám, píďám, kosťách, nocách. Uživatelé střední a mladé gener. volí podoby o blbostech, řečech.

6. Instr. pl. má tvary -ama//-ima: hlúposťama//hlúposťima, husama//husima, kosťama//kosťima, ňiťima, vjecima.

7. Dvojí podobu má oprata //oprať, lata//lať . S konc. -a má flexi podle vz. žena, podoba oprať, lať má v gen. sg. opraťe, laťe. Existuje pouze otípka, slovo otep mluva Napajedel nezná. Podle vz. kosť se skloňují i  zem, gen. sg. zemňe//zemi, instr. zemňú//zemú dále hus, krív, gen. sg. krvi, instr. jen krvú.

8. Slova noha, ruka - v nom. pl. nohi, ruki, gen. pl. noh, ruk, v lok. pl. na nohách, rukách, instr. nohama, rukama.

9. Feminina na -la, např. chvíla, neďela, vúla se skloňují podle vz. noša, podobně i  jména na -sa,-za, např. basa, bříza, saza aj., mnohá subst. na -ňa: kovárňa, kúlňa, studňa aj., srov. uďírňa, uďírňe, uďírňi, uďírňú aj. Flexi podle vz. žena mívají výrazy novější, např. cukrárna//cukrárňa, kavárna, mlékárna, továrna aj.

10. Subst. na -va (-vja) mají tvary podle vz. žena a noša. Subst. koroptva//kurotvja má tvary i podle vz. noša, tj. gen. sg., nom., akuz. pl. korotvje, dat., lok. sg. korotvi. Mladá gener. užívá koroptva (podle vz. žena) nebo spis. koroptev - koroptve. Slova broskva, dratva, mrkva, pám va mají v gen. sg., nom., akuz. pl. podoby broskvi, dratvi, dat., lok. sg. dratvje, mrkvje, v  genitivu pl. -  í: broskví, mrkví.

11. Několik subst. má v nom., akuz. pl. konc. -a. Jsou to fem. ríž, zeď a pomnož. žňe: rža// rži, zďa//zďi, žňa//žňe. Flexe je pravidelná - ržám, ržách, ržama.

12. Slovo ďeťi má v dat. tvar ďeťom, podoby ďetem se užívá u nejmladší gener., lok. o ďeťoch, instr. ďeťima, ďetma je obvyklé u mladé generace uživatelů. Substantivum má častější podobu ďecka.

13. Subst. liďi má v dat. liďom, lok. liďoch. U střední. a mladé gener. převládá podoba lidech. Instr. má podobu liďima.

14. Subst. dveři//dveře má gen. dveří, dat. dveřám, lok. dveřách, instr. dveřima.

15. Subst. rolí (pole), stará slova cizího pův. kaucí, operací jsou rodu středního x spis. fem. kauce, legrace, operace aj. Výraz primice má i plurál. podobu ti primicije, do primicijí.

16. Výrazy čekaná, kopaná, mrkaná (dět. hra), sekaná, MJ Modrá, Topolná, mikrotoponyma Kopná, Mokrá se skloňují podle adj. dobrá.

N e u t r a

Vzor hňízdo

1. Nom. sg. má konc. -o, např. ďecko, hňízdo, jaro, leto, méno, plemeno apod.

2. Gen. sg. má konc. -a, např. z mjesta, slunečka; dat. sg. -u, např. g jaru, mjestu, vínu; dat. sg. má konc. -ovi podle mask. - ďeckovi, ďefčiskovi aj.

3. V lok. sg. je -e, -u, např. na Brďe, na mísťe, v žiťe, ale v Rusku, na Slovensku, g dobru, v uchu; -u bývá po -k, -h,-ch, po -r, -v se střídají -u//-e, např. v mokru//mokře, v osivu//osivje aj. Novější výrazy (krmivo, palivo) užívají jen konc. -u. Staří obyvatelé užívali spíše barva, krmeňí, otop. Výrazy ve futru (v krmení) a na futru//futře (zárubni dveří) se diferencují významem.

4. Instr. sg. končí na -em, např. ďeckem, s kolem, senem, za uchem.

5.  Nom. a akuz. pl. má konc. -a, např. ďecka, humna, kolena, vrata; oko, ucho jako názvy částí těla -     nom. pl. oči, uši, v obecném význ. mají pravidelnou flexi - oka z drátu, ucha na koši.

6. Gen. pl.. bývá bez konc. - ďecek,  oken, letadel aj., oko, ucho mají gen. pl. očí, uší, u subst. prso zní prsú ve významu “prs” i  “hrudník”.

7. V dat. pl. bývá -ám, -om, např. japkom, mňestom, slovom, vždy jen vratom, zádom vedle podob deckám, ďefčiskám, ke kamnám aj. Konc. užívají obyvatelé starší a střed. generace, mladší volí spíše -ám, slova oči, uši mají dat. očám, ušám, až mladší generace očím, uším.

8. V lok. pl. je -och, -ách, -ech,(15) např. po ďeckoch, na kolečkoch, ale i na nosítkách, po kolenách, příp. -ech, např. na kamnech, ve mňestech, na oknech, po zádech. MJ Napajedla má lok. v  Napajedlích//Napajedlách. Výrazy oči,uši v lok. pl. podoby na očách, v   ušách, až mladší gener. očích, uších.

9  V instr. pl. je - ama, např. ďeckama, japkama ovšem očima, ušima. Jen nejstarší obyv. užívají podob pod okni, za humni.

Vzor pole

1. V nom., akuz. sg. jsou konc. -e, např. moře, pole, srce. Na -o končí subst. vajco vedle vajíčko, dále líco, pleco, subst. na -so,- zo, např. maso, železo.

2. Gen. sg. mívá konc.-a: z masa, ot srca, s pola, vajca aj. V ml. gener. u některých jmen bývá -e, např. od moře, ze srce, ovoce.

3. Dat. sg. má konc. -i, např. g moři, poli, srci. Pův.koncovka byla -u, např. k poledňu, , vajcu. Konc. -i se šířila pod vlivem koncovky lok. sg., jistý podíl má patrně i koncovka spisovná.

4. V lok. sg. je obvykle konc. -i: na leťišči, v masi na poli, o poleďňi, po železi. Ojed. se objeví -u, např. na polu, po poledňu. Dvojí tvary svědčí o rozkolísanosti jazykového úzu, o prolínání prvků nářečí, interdialektu a hovor. podoby SJ v běžné mluvě napajedelských obyvatel.

5. Instr. sg.má konc. -em: mořem, ovocem, polem, železem.

6. Nom., akuz. pl. mají konc. -a: hnojišča, mořa, pola, plíca.

7. V gen. pl. je -í: do polí, srcí; subst. plíca, jména na -išče, jména maso, železo mají gen. pl. bez konc.: do plíc, z leťišč, pjet mas, vleka želes.

8. Dat., lok., instr. pl. mají konc. -ám, -ách, -ama//-om, -och, -ama: plícám//plícom, polám//polom, po polách//poloch, plícama, polama aj. Konc. -om,-och užívají obyvatelé starší, mladí užívají podob s -ám, -ách.

Vzor staveňí//stavéňí

1. Nom., gen., dat., akuz., lok. sg. končí na -í: biťí, lešeňí, lisťí, piťí, smrčí, zelí, živobiťí, ale i ponďelí, září, napajedelská mikrotoponyma Jestřabí, Podluží, Zazámčí.

2. V instr. sg. je koncovka -ím: cvičeňím, s podmáslím.

3. V nom., gen., akuz. pl. jsou koncovky -í, např. cvičéňí//cvičeňí, ponďelí. Starší obyvatelé užijí v nom., akuz. pl. pjekné obila, žita.

4. V dat., lok., instr. pl. bývají koncovky -ím, -ích, -íma: ke cvičeňím, na lešeňích, plníma náručíma.

5. Subst. znameňí má u starší gener. podobu znameno, gen. znamena, obilí má gen. sg. do obila.

6. Subst. úterí má flexi jako staveňí: do úterí, v úterí; subst. úterek má flexi jako zub, srov. i ponďelek, pátek.

7. Subst. cukroví se skloňuje jak podle vz. staveňí, tak podle vzoru adjektiv, např. kabelka cukroví// cukrovího. Subst. kafé je nesklonné. Tvar kafého je výjimkou. Podle adjektiv se skloňují jména  poplatků, např. bolestné, ocasné, rohové, skočné, stočné, vítané, vodné, porodné aj.

8.Jako neutra skloňují starší obyvatelé i slova inekcí, operací, viz výše.

Vzor kuře

1. Vzor pro flexi jmen mláďat - sg. hříbje, jehňe, kozle, dále ďefče, jm. prase, zvíře, vole, šuple, ale i hrabje, kňíže (akuz. sg. hrabjete, kňížete).

2. Flexe: gen. sg. kuřete, dat., lok. kuřeťi, instr. sg. kuřetem, nom. pl. kuřata, telata, gen. pl. kuřat, telat . .

3. V dat. pl. je koncovka -om: kuřatom, kozlatom, tvary kuřatúm, prasatúm pronikají až do mluvy nejmladších obyvatel.

4. Koncovky lokálu pl. jsou -ech//-ách//-och: o kuřatech//kuřatách, kuřatoch, húsatech//húsatách, húsatoch. Tvarů s -och//-ech užívají staří obyvatelé, -ech//-ách střední a mladší generace.

5. Instr. plurálu má konc. -ama: kuřatama, koťatama, prasatama.

V mluvě obyvatel rozlišujeme tyto typy přídavných jmen:

adjektiva jmenná: bratrú, bratrova, bratrovo; ojed. bratrúj;
sestřin (sestřín), sestřina, sestřino;

adjektiva složená: tvrdá - dobrí , dobrá, dobré;
                            měkká -   jarňí

Jmenné skloňování se vyskytuje již jen ve zbytcích. Pro složené skloňování je charakteristická podoba dobrí, -á, -é.

S k l o ň o v á n í j m e n n é

1. Jmenné tvary u adj. přivlastňovacích typu bratrú a sestřin// sestřín jsou zachovány v nom., akuz. sg. a pl. všech rodů kromě akuz. sg. živ. mask., kde je tvar složený; viz dále.

2. Nom. sg. mask. živ. a nom., akuz. sg. mask. neživ. má podobu Pilčíkú, bratrú. Je typický pro střední a mladou generaci Hranice je proti zjištěním J. Běliče posunuta na východ (16), tvaru kovářúj dvúr užívají někteří nejstarší obyvatelé a přistěhovalci z východomoravských obcí.

3. Nom., akuz. sg. n.: súsedovo, farářovo, Tonkovo slovo aj.

4. Nom. sg. f.: Jarošova, taťínkova, chlapcova hračka aj.

5. Akuz. sg. f.: súsedovu ďefčicu, strícovu zahradu aj.

6. Nom. pl. živ. mask.: chlapcovi, strícovi, Petrovi kamaráďi.

7. Nom., akuz. pl. fem.,n. a mask. neživ.: súsedovi, Jendovi kočki, kuřata, stromi.

8. Akuz. pl. neživ. mask. fem. a neu. má tvar nom., např. strícovi vlasi, košile, ďefčata, akuz. pl. mask. životných, např. kamarádovi spolužáki, bratrovi kamarádi.

9. Typ sestřin má v nom. sg. živ. mask. a v nom., akuz. sg. neživ. mask. i tvar sestřín u nejst. obyv. - sestřin// sestřín. U ostat. rodů a pádů bývá před -n -i krátké: Hančina sestra, tetčino ďecko, Lenčiňi kamaráďi, sestřini slípki.

10. V ostatních pád. formách se užívá tvarů slož.adj. flexe podle vz. dobrí - z  bratrovího kabáta, k chlapcovímu prstu,17 na taťínkovím, z  matčinej//matčinéj strani (18) ale i z matčiní strani, s Evinú školú, Liďiním klukom, tetčiníma očima atd.

11. Adjektivum přivlastňovací se užívá i při označování rodin. Podoby Komárkovi, Pacholíkovi, Pecňíkovi jsou novější, starší jsou substantivní podoby na -é, např. Menšíké, Šefčíké, Vaculé, pod. jako kovářé (rodina kovářova). U střední a mladé generace se užívá i forem Gajzúři, Komárci, Vaculi, v gen. u Pelcú, Šuplérú. V dativu byl dříve jen tvar Vašíčkom, instr. za Vaculama. Tvar za Vaculovím měl význam lokalizační (za domem).

12. Adjektivem přivlastňovacím se vyjadřují i příjmení žen. Tvar paňi Struhařova převládá nad označením Zdráhalka, Pecňica, jediněle Vaculena (-ena).

13. Jmenné tvary adjektiv zůstaly v podobách: rád, -a, -o, ráďi, rádi; živ, jag živa, ojed. je dlužen, častější je složená flexe - je schopná choďit.

14. Zbytky jmenných tvarů najdeme v adverbiích načisto, polechku, pomalu, poťichu, poznovu, zamlada, zhruba, zhusta, znovu//znova.

S k l o ň o v á n í   s l o ž e n é

Vzor dobrí, dobrá, dobrí

1. Nom. a akuz. neživ. mask. končí na -í, např. pjekní, suchí, šikovní, velikí, veselí.

2. V nom., akuz. sg. neuter je konc. -í: bílí, řítkí, svjetlí, tvrdí atd.

3. V gen. sg. m., neu. a akuz. živ. mask. je konc. -ího: dobrího, napajedelskího, teplího. Viz mapa č. 1.

5. Konc. dat. sg. m., neu. má koncovku -ímu, např. bílímu, pjeknímu, hladnímu, starímu, teplímu atd.

6. V lok. sg. m., n. bývá konc. -ím, např. na bílím, čerství aj.

7. Instr. sg. m., n. má konc. -ím: svjetlím , teplím, zdravím aj.

8. V nom. sg. f. je konc. -á: čistá, drobná, pravá, řítká, široká, aj.

9. Gen., dat., lok. sg. f. má -ej// -éj, např. dávnej//dávnéj, ďivokej//ďivokéj, mokrej//mokréj, u mladé genšer. ojed. dávní, mladí aj.

10. V akuz. a instr. sg. f. bývá -ú, např. černú//čérnú (st. gener.), čistú, hodnú, chudú, koženú, masnú, mladú, peprnú, šestú// šéstú aj. Ml. generace již užívá tvarů s -ou: černou, pjeknou, živou aj.

11. Nom. pl. živ. m. končí na -í, např. dobří, hodňí, žluťí aj.

12. Nom. pl. m.neživ., f., n. má konc.-í, např. mokrí kameňe, rozhádaní ženskí, uřvaní ďecka. Tvary mokré, ďivoké užívají spíše přistěhovalci.

13. V gen., lok. pl. je -ích: celích, drobních, suchích, živích atd.

14. Koncovka dat. pl. je -ím, např. drahím, drobním, huščenofskím atd.

15. Instr. pl. má konc.-íma, např. čistíma, ďeckíma, velikíma.

 

Vzor jarňí (cizí)

Stupňování adjektiv se neliší od způsobů obvyklých ve spisovném jazyce.

Komparativ čili 2. stupeň adjektiv označuje vyšší míru vlastnosti či porovnává se základním stupněm - pozitivem. Tvoří se příponami -ší, -ejší, -čí: hňedá - hňetší, hrubá - hrupší, mladá - mlatší, skorá - skorší, tvrdá - tvrtší, slatká - slatší, aj., černá - čerňejší, drobňejší, chladňejší, novjejší, pevňejší, bjelší// bjelejší, silňejší; lechká - lechčí, mňeká - mňekčí, trpká - trpčí// trpčejší aj.

Zaslechneme i tvary lechčejší, mňekčejší, slatčejší. Užívají jich jednak děti, jednak uživatelé, jimž nejsou jasné zásady stupňování adjektiv.

Komparativ nepravidelných adjektiv má tvary: malá - menší, veliká - vječí, dobrá - lepší, zlá - horší. Typy menšejší, dobřejší, lepšejší jsou opět jen znakem dětské mluvy.

III.stupeň (superlativ) adjektiv a adverbií se tvoří jako ve spisovném jazyce předponou nej - nejmlačí, nejteplejší, nejlepší, nejsilňejší, nejvječí, nejšikovňejší. Sufixu naj- užívají jen někteří nejstarší obyvatelé a  zvláště přistěhovalci z východomoravských obcí. Viz též mapu č.3, Bělič J. Dol., mapa č. 6.

Příslovce mívají často podobu tepléj//tepleji, silňéj//silňeji, svjetléj//svjetleji, richléj//richleji apod. Superlativ se tvoří předponou nej-, např. nejsnadňéj//nejsnadňeji atd.

Z á j m e n a   r o d o v á

Při skloňování zájmen dochází v důsledku různých analogií k vyrovnávání typů flexe mezi tvrdými a měkkými typy, zájmenná flexe je také v mnoha případech ovlivněna skloňováním adjektivním.

Z á j m e n o ten, tá, to

1 V nom. a neživ. akuz. sg. m. je ten, nom., akuz. sg. n. je to; tvar akuz. sg. život. mask. je shodný s genitivem.

2. Koncovka gen. sg. m., neu. je teho//toho. Viz mapu č. 4

3. V dat. sg. m., neu. je koncovka temu// tomu.

4. Koncovka lok. sg. m., neu.. je tem// tom.

5. V instr. sg. mask., neu. je konc. tím.

6. Nom. sg. f. je tá.

7. V gen., dat., lok. sf. f. je tej//téj. V mladší gener. bývá tvar té//tí.Viz mapa č. 5.

8. Akuz., instr. sg. f. je tú. Mladí uživatelé již volí i instr. tou.

9. Nom. pl. m. živ. je ťi, nom., akuz. pl. f., neu., m. živ. i neživ. ti.

10. Gen., lok. pl. má ve všech rodech konc. tech. V nejmladší generaci se prosazují podoby ťech.

11. V dat. pl. všech rodů se užívá tvaru tem. U nejml. gener. - ťem.

12. Instr. pl. všech rodů - tema. Nejmladší generace užívá tvaru ťema.

Z á j m e n o náš, naša, naše

1. V nom. a neživ. akuz. sg. m. je náš, nom., akuz. sg. n. naše, nom.sg. f. naša. Tv. naše užívá až nejmladší gener. a uživatelé s vyšším vzděláním. V akuz. sg. m. živ. se užívá tvaru gen. sg.

2. V gen.sg. m., n. je tvar našího//našeho(18)

3. Dat. sg. m., n. našímu//-emu.

4. V lok. sg. m., n. jsou podoby naším//našem.

5.  Instr. sg.m., n. - naším.

6. V gen., dat., lok. sg. f. jsou podoby naší.

7. Akuz. sg. f. má tvar našu, instr. sg. f. našú(19)

8. Nom. pl. mask. životných je naši, nom., akuz. pl. f., n. a neživotných maskulin naše, akuz. pl. mask. život. - naše.

9. Gen., lok. pl. všech rodů zní naších//našich. Podob s -í užívají spíše starší obyvatelé.

10. V dat. pl. všech rodů jsou tvary našim//naším.(20)

Č í s l o v k y z á k l a d n í

1. Číslovka jeden, jedna, jedno se skloňuje jako ten, tá, to.

2. Číslovka dvá, obá:
nom. živ. mask. dvá, obá; nom., akuz. neživ. mask., akuz. živ. m. dva, oba; nom., akuz. f., n. dvje, obje; gen., lok. všech rodů - dvúch, obúch; dat. všech rodů dvúm, obúm; instr. všech rodů dvúma, obúma;

3. Číslovka “tři”, “čtyři” má tvary:
nom. živ. mask. tří, štiří//; nom., akuz. fem., n. a neživ. mask.a akuz. živ. m. tři, štiři//štiri; gen., lok. třech, štiřech//štirech; dat. třem, štiřem//štirem; instr. třema, štiřema//štirema. Podoby s r nebo ř jsou rozšířeny mezi uživateli všech generací. Viz mapu č. 4.

4. Flexe čísl. pjet, deset, jedenáct, dvacet, devjetadevadesát má tvary: nom., akuz. pjet, šest, další pády pjeťi, šesťi, instr. s pjeťi.

5. Číslovka sto se skloňuje podle vz. mňesto - dvje sta liďí, s počítaným předmětem pakuz ke sto// stu liďí přišlo, chová na sto králíkú, počítá ze sto hosťama.

6. Číslovka ťisíc má flexi podle vzoru stroj - do ťisíca, dat. k ťisíci, lok. o ťisíci, s  ťisícem; s počít. předmětem se skloňují i tvary počítaného jména - do ťisíca korun, dat. k ťisíci liďí, čeká na ťisíc hosťí.

7. Číslovky kolik, tolik mají tvary kolika, tolika, ale i kolikaťi, tolikaťi. Instr.- kolikaťi korunama, příp. s kolikaťima korun to poříďíš.

Č í s l ov k y   ř a d o v é   a   d r u h o v é

1. Skloňují se podle slož. adjektivní flexe; prvňí, třeťí jako jarňí, číslovky druhí, šestí// šéstí, sedmí//sédmí, osmí//ósmí, desátí jako dobrí. Ve spojení s číslovkou púl (pú) mají i podoby jmenné, např. pú štvrta roku. Běžnější jsou tvary složené - po púl šesté(j) hoďiňe aj., viz mapu č. 5.

2. D r u h o v é číslovky dvojí, trojí (dvojí koža, trojí chleba) mají flexi podle vz. jarní. Podoby dvoje, troje mají tvar jako zájm. moje, tvoje. Užívá se jich místo čísl. základních se subst. pomnož., např. dvoje rukavice (dva páry), troje bríle (tři kusy), jako druhových čísl. se užívá tv. složených - dvojí boty (různé druhy), trojí brýle.

1. V městské mluvě se v současné době mísí dvě tendence: starší obyvatelé uchovávají dosud tradiční formy časování sloves a jen pomalu přejímají novotvary, střední a mladá generace z mnoha důvodů užívá již tvarů interdialektu nebo forem blízkých běžně mluvenému SJ na Moravě.

V indikativu prézenta se setkáme s těmito typy koncovek:

-u, -eš, -e; -em//-eme,-ú (ou);
-ím, -íš, -í; -íme, -íte, -ijú ( -ijou, íja)(22) ;
-ám, -áš, -á; áme, -áte, -ajú (-ajou, -ají).

Podle typu 3) se v Napajedlích časují i slovesa typu válat, válám. Mladší uživatelé již volí i podoby válet, válím.

Mezi konc. -em//-eme převládá -em, např. berem, čtem, lezem aj.

U 2. typu jen ojediněle zaslechneme -íja (prosíja, voďíja, žehlíja). Je obvyklá konc. -ijú (ďeďijú, solijú, voďijú aj.), u     střed. a mladší gener. pronikají i koncovky -ijou. Probíhá tak proces interference tvarů dolských a východomorav. za intenzívního působení hovorových forem spisovných Projevuje se snaha realizovat změnu -ú > -ou ( hoďijou, voďijou). Podobu s -íja vnášejí patrně přistěhovalci z části nářečí východomoravských. Viz mapa č. 2.

Slovesa 3. typu mají v 3. os. pl. indik. préz. konc. -ajú (skládajú). Střední a  mladší gener. již volí i konc. -ajou (ďelajou), na jejíž rozšíření může působit interference koncovek z jižnější dolské oblasti, důvodem však může být i snaha odstranit příznak ového nářeč. -ú > -ou, příp. snaha po vyrovnání se spis. podobami na -ou.

2. Konc. imper. na -i je shodná s tvary SJ, tj. -i, -ěme, -ěte, např. lehňi, lehňeme, lehňete; padňi, padňeme, padňete aj. Tvarů sedňime, sedňite rodilí obyv. neužívají, jsou vneseny novými usedlíky.
U sloves typu rozumňet má imper. tvary rozumňej, rozumňejme, rozumňejte. Slovesa V. sloves. tř. (vz. ďelat), k nimž patří slovesa typu válat, sázat, mají imper. čekej, válej. .

3. V inf. je konc. -t, např. brat, cíťit, říct, téct//tíct, moct, krast aj.

4. Užívá se přechod. přít., ne však u všech sloves. Má jedinou formu pro všechny rody a obě čísla, např. buďa, hleďa, chca, veďa aj.

5. Tvary příč. min. končí v sg. na -l, -la, -lo, v pl. na -li, např. psál, psala, psalo, psali, vézl, vézla, vézlo, vézli. V pl. mají všechny rody konc. -i. V mluvě st. gener. se dlouží vokál v kmeni či kořeni (nésl, prosíl, volál).

6. Tvary příč. trpného mají formy n-ové a t-ové. Někdy se vyskytuje typ t-ový vedle n-ového, např. odřítí// odření, prostřítí //prostření atd.

7. Složené tvary slovesné se tvoří stejně jako v SJ (nésla sem, budeš prosit, šla bich). V pasívu se užívá trpného příč. ve složeném tvaru ( bíl napomínaní).

8. Od sloves se tvoří podst. jména slovesná - boléňí, holéňí, kresléňí, žehléňí aj. O délce vokálu před -ň viz odd. Systém samohlásek 5); viz i mapa č. 4; Bělič, J., Dol, § 114₄, mapka č. 10.

I.třída

Vzor níst

1. Tvary:
indik. préz.: sg.  1. nesu, 2. neseš, 3. nese;
pl. 1. nesem//neseme, 2. nesete, 3. nesú; imper. : nes, nesme, neste; partic.: nesa; nésl//nesl, nésla//nesla, -lo, -li; nesená; subst. verb.: neséňí//neseňí.(23)

2. Slovesa s k, h v kořeni slova mají podle ostatních tvarů č, ž i v 1. os. sg., 3. os. pl. a tvarech imper.- peču, pečú, peč, pečme, pečte; vleču, pomožu.

3.  Zvláštnosti konjug. některých sloves: číst, čťi, četl, -a, -o// čtl, -a, -o, četli// čtli; míst, métl // metl (mladá gener.); moct, možu, pomožené;  rúst,  rosť(i), rústl, -a, -o; říct, řeknú, imper. řekňi, řekňeme, přech. přít. řekňa, u slovesa uřknút - neuřkňi, uřknutí; zábst má tv. podle V. tř., vz. mazat, tj. zebat, zebe, zebalo; rožít//rožat//rožnút má tv. rožnu, rožňi, rožňeme, rožl// rožnúl// rožál, příp. i  rožél svjetlo, rožnutá//rožítá//rožatá.

Vzor dřít

1. Tvary:
Indik. préz. : sg. 1. dřu, 2. dřeš, 3. dře;
pl. 1. dřem//dřeme, 2. dřete, 3. dřú;
imper.: dři, dřeme, dřete; partic.: dřél, dřela, -o, -i; podřená; subst. verb.: dřeňí//dřéňí; v 1. os. sg., 3. os. pl. indik. préz. je ř podle ostat. tvarů. Příč. trpné nadřená// nadřítí,-á, -é. Viz mapa č.4.

2. Zvláštnosti konjugace některých sloves: opřít, opření//opřítí; umřu, přemřní// přemřítí;  upřít, upřené// upříté; zavřít, zavření// zavřítí;  mlet,mleťí.

Vzor začat

1. Tvary:
Indik. préz.: sg. 1. začnu, 2. začneš, 3. začne;
pl.  1. začnem//začneme, 2. začnete, 3. začnú;
imper.: začňi, začňeme, začňete; particip. začál, začala, -alo; začatí, -á,-é. Podle shody prézent. tvarů se slovesy II. tř. se tvoří i další tvary, např. uťat//utnút, sťat //zetnút; zapjat //zepnút apod.

2. Zvláštnosti konjugace některých sloves: ťat, tnu,ťňi, ťál,ťala,  uťatá// utnutá; zepjat// zepnút, zepnu, zepňi, zepl, -a,-o// zepjál, -ala, -o,  zepjatí,-á,- é// zepnúl, -úla,  zep-nutí;  vzít,  veznu, vezňi// vem, vezňeme// vemme, vezňete//vemte, vzítí, -á, -é;   dut se časuje podle vz. krit: duje, dujú, duj, nadutí atd., viz níže.

Vzor jet

Základ sloves se rozšiřuje o -d-:

1. Tvary:
indik. préz.: sg. 1. jedu, 2. jedeš, 3. jede;
pl. 1. jedem // jedem, 2. jedete, 3. jedú;
imper. : jeď, jeďme, jeťte; particip.: jeďa; jél, jela, jelo, jeli; ujetí, -á, -é; subst. verbální: jeťí.

2. Srov. i sloveso ít a jeho složeniny:  idu,idú;   ďi, ďeme, ďete; iďa; íté (tudi je íté), je vijítá ze školi// vijdená; íťí (tolik íťí vidrží); šél, šla, pujdu, poť, poďme//poťme, poťte; ve ít, nadejít, najít, dojít aj. Mladá gener. i du, deš, dú// dou apod., příp. stat se: stanu se, staň se; přech. přít. staňa, particip. stál, stala, dále dostat, nastat, přestat, stat (vstát).

Vzor šit

1. Tvary:
indik. préz. : sg. 1. šiju, 2. šiješ, 3. šije;
pl. 1. šijem // šijeme, 2. šijete, 3. šijú;
imper.: šij, šijme, šijte; partic.: šija; šíl, šila; ušití; subst. verb.: šiťí.

2. Srov. i slovesa: bit, biju, čut, čuju, dut, krit, obut, pit, plet, set, šit, žit, dále lít, leju, blut, bluju //blit, bliju  (zvl. mladá gener.); plut (plivat), pluju, plúl, vipluté aj.Patří sem typ přát//přít,přeju, přílstaršígener.,ohřít, okřít, zehřít, smít se, tát- vz. šit,ale u nejstarších uživ. i   podle   V. tř. - ďelat, tj. tajat, tajá.

3. Mísení typů konjug.: kut má tvary jednak podle vz. šit, jednak podle vz. V. tř. mazat (kovu, koveš, kovej); plovat, plovu, -eš,-ú má konjug. podle vz. V. třídy mazat, podoba pluju, -eš se pro zaměnitelnost se slovesem plut (plivat) nevyskytuje.

II.třída

Vzor minút

1. Tvary:
indik. préz.: sg. 1. minu, 2. mineš, 3.mine;
pl. 1.minem // mineme, 2. minete, 3. minú;
imper.: miň, miňme, miňte; particip.: minúl, (u)minutí, (po)minutá; subst. verb.: (po)minuťí.

2. Zvláštnosti v konjugaci některých sloves: hnút, pohnúl se // pohl se jako u zdvihnút, hrnút,hrnúl, ohrnutá;  klnút, klnu // klet, kleju podle vz. I. tř. šit; otpočinút, otpočinúl, otpočinutí// otpočál, otpočatá// otpočinutá podle sloves II. tř. začat; spomenút// spomňet,spomňél; usnút, usnúl.

Vzor zvihnút

1. Tvary:
indik. préz. : sg. 1. zvihnu, 2. zvihneš, 3. zvihne;
pl. 1. zvihnem//-me, 2. zvihnete, 3. zvihnú;
imper.: zvihňi, zvihňeme, zvihňete; particip.: zvihňa; zvihl, zvihnutá//zvižená; subst. verb. zvižeňí.

2. Zvláštnosti v konjugaci některých sloves:

V příč. l-ovém nebývá -nu-, např. bácl, chitl, nahlédl, spadl, sedl.
Příč. trpné n-ové bývá bez -nu-, např. spadené lisťí, oťiščená dlaň.
Příč. trp. t-ové -nu- zachovává: useknutá, zapřihnutá, zaseknutá.

Někdy se užívá obojí podoby, např. zamčená//zamknutá. Další slovesa: leknút se, sednút, spadnút, spadnuťí - svadba na spadnuťí, tahnút, vitknút - vitknutá ruka (vymknutá),  zamknút//zamčít (podle I. tř. dřít), zamknutá//zamču, zamčél//-el,-ela, zamčená; lisknút, lisknuťí // liščit, liščím, liščijú, liščíl, liščená, ťisknút, viťiščená; říct, uřknutá, uřknuťí aj.

III. třída

Vzor umňet

1. Tvary:
indik.préz.:  sg.  1. umím, 2. umíš, 3. umí;
pl.   1. umíme, 2. umíte, 3. umijú//umijou (nejml. gener.).(24)
imper.: umňej, umňejme, umňejte; particip.: umňél//umňel,-ela, -o, -i; subst. verb.: umňéňí. Podobně se časují i rozumňet, smět.

U koncovek 3. os.pl. préz. se projevuje interference forem dialektu,   vznikajícího interdialektu i vliv hovorové češtiny. Přispívají k dotváření charakteru městské mluvy a i ony ji pomáhají odlišit od mluvy okolních vesnic.

Vzor trpjet , ležet(25)

1. Tvary:
indik. préz.: sg. 1. trpím, ležím, 2. trpíš, ležíš, 3. trpí, leží;
pl.  1. trpíme, ležíme, 2. trpíte, ležíte, 3. trpijú, ležijú//trpijou, ležijou (nejml. gener.).
imper.: trp, lež; trpme, ležme; trpte, lešte; particip.: leža; trpjél// trpjel, ležél// ležel, trpjela, ležela, trpjeli, leželi; trpjená, odležená; strpjeňí.

IV. třída

Vzor buďit (nosit)

1. Tvary:
Prézent. tvary jsou shodné s tvary III. tř. vz. trpjet (ležet, ležat):
indik. préz.: sg.   1. buďím, nosím, 2.buďíš, nosíš, 3. buďí, nosí;
pl. 1. buďíme, nosíme, 2. buďíte, nosíte, 3. buďijú, nosijú buďijou, nosijou (nejml.  gener. );
imper.: buď, nos; buďme, nosme, buťte, noste; particip.: obuďa; buďíl, nosil, buďila, zbuďená// zbuzená, nosená; subst. verb.: buďeňí// buďéňí; noseňí// noséňí. K rozšíření konc. -éňí viz mapu č. 4. Patří sem dále slovesa: bořit, bráňit, cvičit, hoďit, hřebit se, choďit, mláťit, nosit, plaťit, sušit, učit, vaďit (se), vařit aj.

2. U tvarů příčestí trpného n-ového se někdy nemění kmenová souhláska - je pokluďené, vichoďená škola, nachlaďená, zahraďené//zahrazené pole zachlaďéňí// zachlazéňí, poiščéňí, proséňí, mladší obyv. prošéňí. Nelze určit, v  které generaci či sociální skupině se častěji vyskytují tvary se změnou konsonantu či bez ní. Volba závisí i   na jednotlivých slovesech.

V. třída

Vzor ďelat

1.Tvary:
Indik. préz.: sg.  1. ďelám, 2. ďeláš, 3. ďelá;
pl. 1. deláme, 2. ďeláte, 3. ďelajú// ďelajou (nejml. gener. ďelají).
imperat.: ďelej, ďelejme, ďelejte; partic.: delál//ďelal, -ala, uďelaná;  subst. verb. : ďeláňí.

2. Patří sem mj. slovesa: číhat, ďívat se, nahlídat, ozívat se, sekat, uťíkat, zavírat, znat aj. Slov. hrát má flexi hraju, -eš p. vz. I. tř. krit - hrej//hraj, hrál, hraná muzika//zahrátá písňička, hraňí//hráťí. Podobně i tát. Tvary slovesa dat se tvoří podle ďelat: dám, dajú, dej, dál//dal, dala, (po)daná; (po)dáňí aj. Slovesa typu čerňat, červeňat se, modřat// modrat se časují podle vz. ďelat, tj. čerňám, červeňám se, atd.

V mladší gener. se užívá sloves černat, červenat se, modrat, mokrat. Časují se podle vz. dělat jako ve spisovném jazyce.

Vzor mazat

1. Tvary:
indik préz.: sg. 1. mažu, 2. mažeš, 3.maže;
pl.  1. mažem//-me, 2. mažete, 3. mažú//mažou;
imper.: maž, mažme, mašte; particip.: mazál, mazala, (vi)mazaná, subst. verb.: mazáňí.

Vzor brat

1. Tvary:
Indik. préz..: sg. 1. beru, 2. bereš, 3. bere;
pl. 1. berem//-me, 2. berete, 3. berú//berou (ml. gener);
imperat.: ber, berme, berte; particip.: bera; brál, brala, bralo, brali; (ze)braná; subst. verb.: braňí.

2. Řadí se k němu slovesa drat, nahnat, prat, zvat, žrat. Sloveso nahnat má tvary naženu, nažeň, vižeňte, part. l-ové hnal//hnál, hnala, partic. n-ové vihnaná, subst. verb. vihnáňí. Imper. slovesa zvat je zvi, pozvjeme, pozvjete.

VI. třída

Vzor kupovat

1. Tvary:
indik. préz. : sg. 1. kupuju, 2. kupuješ, 3. kupuje;
pl. 1. kupujem//-me, 2. kupujete, 3. kupujú;
imper.: kupuj, kupujme, kupujte; particip.: kupovál//-al, kupovala, kupovalo, kupovali; subst. verb.: kupováňí.

2. Patří sem slovesa: banovat, bjedovat, častovat, ládovat se, malovat, menovat, mudrovat, okřikovat, pakovat se, pamatovat, pasovat, pracovat, prubovat, rabovat, rajbovat, šmakovat, špekulovat, tancovat,  trucovat, zakračovat aj.

Č a s o v á n í n e p r a v i d e l n ý c h s l ov e s

bit

1. Tvary:
Indik. préz.: sg. 1. sem, su 2. si, 3. je;
 pl.  1. zme//sme, 2. ste, 3. sú //sou (zvl. mladší generace).
imper.: buď, buďme, buďte; přech. přít.: buďa; inf. bit; příč. min.: bíl, bila; partic. t-ové bití,-á, (na)bití//bité; fut.: budu, -eš,-e, budem//-me budú. Slouží i k tvoření opisného futura významových sloves - budu malovat, budeš prosit. Kondicionál se tvoří spojením l-ového participia. a tvarů bich, bis, bi, bizme//bisme, biste, bi ( nesl bich, řekl bis, zvikla bi, zmokli bisme).

2. Pomocí tvarů sem, -s se tvoří minulý čas: čekál sem, ďeláls, znalas, znali sme.

Podoby složených sloves: dobit - dobudu, nabit - nabude, zbit - nezbude, nezbilo ňic, pobudete, vibude, zbude.

mňet, chťet

1. V indik. préz. je konjug. podle ďelat (V. tř.) - mám, máš, máme, máte, majú//majou//mají (26); imper. mňej, -me; partic. mňél//mňel, mňela; subst.   verb. máňí (nebilo toho k máňí), mňeňí (majetek) .

2. Tvary slovesa chťet:

Indik. préz.: sg. 1. chcu, 2. chceš, 3. chce;
                   pl. 1. chcem// -me, 2. chcete, 3. chcú//chcou;

imper.: chci// chťej; particip.: chca nechca //chťa nechťa (frazeolog.), i  chťe nechťe, chťél, -a, chťená; subst. verb.: chťeňí.

vjeďet, jest

1. Indik. préz.: sg. 1. vím, ím//jím, 2. víš, íš//jíš, 3. ví, í//jí;
pl. 1. víme, íme//jíme, 2. víte, íte//jíte, 3. vijú, ijú//jijú, příp. vijou, ijou//jijou (ml. gener.) // víja, íja;

imper.: jez, jezme//jesme, jeste; přechod. přít.: vjeďa, najeďa se; inf. vjeďet; particip. vjeďél, -ela, -elo, povjeďené; inf. jest; particip. jedl, jedla, najezená; subst. verb. najezeňí// najezéňí .

2. Podoby složených sloves: dovjeďet se, napovjeďet, opovjeďet (učinit zakuzázku), povjeďet, vipojeďet, zapovjeďet, zvjeďet aj., dojest, najest se, pojest, přejest se, vijest, zajest si, zest// sňest.